 |
| Marie Knotková někdy po roce 1945 |
 |
| Marie Knotková , koncert Peking 11.11.1957 |
 |
| Marie Knotková , koncert Libochovice 1961 |
Knotková
- Bretschneiderová Marie
15.
prosince 1914 v Loučeni u Nymburka, +10.listopadu 1978 Praha.
Klavíristka,
pedagožka (100 výročí narození)
Pocházela z hudební rodiny. Obecnou
a měšťanskou školu absolvovala v Libochovicích, kde její otec
byl ředitelem kůru a ředitelem soukromé hudební školy (je třeba
podotknout, že její otec byl žákem Leoše Janáčka). Hudební
škola byla v domě čp.318, který Václav Knotek koupil
s manželkou Boženou 12.5.1928. V přízemí byly dvě
učebny, pro klavír a pro strunné nástroje. Také její mladší
sourozenci, Helena a Josef byly hudebně nadaní, i když nedosáhli
úrovně Marie. Sestra Helena v době svého zrání hrála
v děkanském kostele Všech svatých na varhany, syn Josef byl
učitelem na místní škole. Bohužel měl tu smůlu, že v době
kdy již jeho otec pro stáří nemohl hrát na kůru na varhany, tak
ho zastupoval. Z toho důvodu prý musel přesídlit
z Libochovické školy za ředitelování Jiřího Pokorného do
školy v Žabovřeskách. Marie od útlého mládí měla k
hudbě nejen blízký vztah, ale hudba se pomalu stala její srdeční
záležitostí. Již v šesti letech absolvovala první veřejný
koncert na libochovickém zámku.
Růst jejího hudebního nadání je
spojen v Libochovicích i s domem čp.20. Tento dům od
roku 1878 patřil rodině Ledererů a od roku 1932 manželům Hugo a
Emilii Ledererovým. Byl zde obchod se střižním zbožím. V levé
části také prodávali nábytek a klavíry. Sem také chodila hrát
jako upoutávku na prodej pian budoucí umělkyně Marie Knotková.
Po ukončení základní školní
docházky pokračuje ve studiu na pražské konzervatoři v hudební
nauce na mistrovské škole u K.Hofmeistra a soukromě studovala i u
I.Štěpánkové-Kurzové. Absolvovala také státní zkoušky
sborového zpěvu. Po absolvování studia vyučovala na pražské
konzervatoři od roku 1939 s přerušením v období okupace. V
letech1946-1948 byla také lektorka AMU.
Za války byla totálně nasazena v
pražském rozhlase. Po skončení válečného období začala
působit opět jako pedagožka na konzervatoři. Účinkovala i v
samostatných stylových pořadech, s Českou filharmonií, FOK, s
rozhlasovým i Státním filmovým orchestrem. Od r. 1952 byla
sólistka Moravské filharmonie v Olomouci. Později byla vedoucí
korepetičního oddělení (nacvičovala s hudebníky). Zde pracovala
se zpěváky až do svého penzionování v roce 1971. Učila mnohé
pěvce, z nichž někteří dosáhli evropské úrovně (Eva Randová,
Jana Jonášová, Věra Soukupová). Asistovala také na AMU v Praze.
Protože nikdy nebyla v KSČ, nemohla dosáhnout na docenturu, ani
profesuru, ačkoliv jinak všechny předpoklady splnila. Této
hodnosti dosáhla až na Vysoké škole hudebních a jevištních
umění ve Štýrském Hradci v Rakousku, kde působila jako emeritní
(vysloužilá) profesorka. Zase zářný příklad, jak některé
státní uspořádání dokáží brzdit a umenšovat význam svých
vlastních rodáků.
Procestovala nejen celou Evropu, ale i
dvakrát byla v Číně, a to snad jako jeden z prvních českých
umělců. V listopadu 1957 koncertovala v Pekingu na oslavách
J.A.Komenského spolu se Z. Votavovou a M. Krásovou. Na klavír
doprovázela mnoho mladých umělců při cestách do zahraničí,
zejména na soutěže (Švýcarsko, Mnichov) a samozřejmě na
Pražském jaru. Vedle působení na Vysoké škole ve Štýrském
Hradci zajížděla v době prázdnin na letní kurzy do Salzburgu,
kde mimo hudebních a pedagogických schopností uplatnila i
schopnosti lingvistické (jazykovědecké).
Po náročných studiích a praxi doma
i za hranicemi, kdy již ale zvládla svůj nástroj ve značně
mladém věku takovým způsobem, který potom vzbuzoval nejen
obrovské nadšení posluchačů, tak i obdiv odborníků. Přitom
však Marie Knotková zůstávala sama vždycky jen skromnou
interpretkou v pozadí oslav či ovací, které svým fenomenálním
uměním doma i za hranicemi vyvolávala. Gloriola zázračného
virtuóza byla vždy pro ní cizí - a ve skutečnosti se nejlépe
cítila před anonymitou mikrofonů Pražského rozhlasu, jehož
sólistkou se stala na mnoho let. Také při pedagogické činnost
raději zůstávala skryta za úspěchy svých žáků, ale jejich
úspěchy ji velmi těšily a to víc než jásající publikum při
vlastních koncertech. Navzdory tomu, že poznala skoro celý svět
však existovalo několik míst, kam se paní profesorka Knotková
nesmírně ráda vracela, nikdy tam neodmítala hrát a vnitřně své
tamní posluchače i ctitele občas přímo potřebovala a
vyhledávala. K těmto oblíbeným místům patřily také
Libochovice, svět jejího dětství. Marie Knotková v Libochovicích
koncertovala opravdu mnohokrát - v soukromí i v sále „U tří
lip“, ale také i na zámku. Vždycky přitom nezapomněla zajít
do zdejšího kostela a setkat se svými přáteli, mezi nimiž
dominoval "milenec přírody" Josef Rublič.
Básník Českého středohoří
Jaroslav Křenek o ní svého času napsal: "Když hraje Chopina
nebo Smetanu, pochopíte její hudební genialitu. Kdykoliv slyším
od ní na klavíru Chopina, pak vždycky spatřím v mysli ten
idylický klášter kartuziánů na Baleárách, kde kdysi Chopin
hledal ozdravění, provázen George Sandovou ..."
Žádné komentáře:
Okomentovat