STARÉ USEDLOSTI V KŘESÍNĚ.

Kosti dědů, pamětníků starých časů, dávno setlely na hřbitůvku. Chaloupky se zdmi vrásčitými jako tvář stařečky a se šedými došky mechem zarůstajícími mlčí, - nepoví o radostech nebo smutných příhodách, které pod staré krovy osud přinesl. Kdo může tedy pověděti o zašlých časech, o drobném životě v dědinách, jejichž osud je složkou osudu kraje i národa? Máme jen staré záznamy, knihy, v nichž tlející papír nese zežloutlé, blednoucí písmo panských písařů, zjevující suchá  a sporá data o postavách dávných usedlíků. Záznamy jmen, majetku, povinností, posléze deliktů proti pánům i sousedům, nesoucích v zápětí trest na panské kanceláři vyměřený i vytrpčný, ty záznamy zvětšují touhu více zvěděti  o životě a povahách těchto lidí. Žel,  to se nikdy nedovíme. Postačit nám musí  jen suchá data.
Jako lidé poddaní, pracovali osadníci skoro vždy na půdě panské nebo kněžské. Poněkud jinak tomu bylo v Křesíně. Zde z větší části náležely pozemky místním rodům. V 13. století za Chřena z Křesína a v 14. stol. půda panská byla dávána usedlíkům pod nájem, či pod plat, pozůstávající z rozličných povinností. Pány na hradě Šebíně byly přenechány  r. 1362 pozemky prvým nám známým drobným osadníkům zdejším: Vaňkovi Klementovi, Jachkovi Ještovi, Benešovi a Pavlíkovi. Poněvadž tyto  pozemky  mohli si osadnici mezi sebou volně podle své potřeby a vůle vyměňovat a přecházely tak z dědice na dědice zůstávaly nadále v majetku drobného lidu. Páni zde neměli  dvůr,  byla zde i pole svobodná.
Křesínská dědina se rozkládala  tehdy kolem kostela. Stavěna byla s okrouhlou návsí podle zvyku starých slovanských osad .Ve Slatině se dosud tento tvar dochoval. Voda i Oharky ničila nízko položenou ves, dřevěná a lepenicová stavení špatně odolávala povodním, až posléze obrovskou povodni, která zničila také starou ves v Břežanech v roce 1515, bylo odneseno a zničeno vše.
Vznikla ves nová v místech výše položených a bezpečnějších tam, kde dnes se rozkládá. A tehdy v prvé půli 16. stol. seděli v Křesíně hospodáři: Bílek (č. 30 v záv. dnešní čís. pop.) Voříšek, Truneček, Spinek, Klima Kozel, Hrdka, Vondra, Štek, Maršálek, Kůnovský, Boháč, Bartoš, Lev, Srh, Medek, Sysel, Hladký, Porferstl, Šnůrka, Krejsa. Kekule, Matoušek, Buzek a m. j. Tito, ani nástupci mnohých (Blažek č. 32. Kadlec, Kaliba, Týř, Kos, Smetana, Fabian, Bartoň a j.) neudrželi se zde do poč. 17. stol. Jedině rod Janečků, Vrabců, Zůnů (Židovic č. 43) a Bažantů (41). V 16. stol. byli křesínskými krčmáři: Jiřík Tichý a r. 1569 Jan Řezníček. Rychtáři: Jan Starý (1560), Jan Plavka a na poč. 17. stol. Jiřík Janeček. Jeho Jméno je vyryto na zvonu kostela se jmény konšelů: Jana Luňáka, Víta Kautskýho, Vavř. Maštálky, Jiříka Bažanta, Bart. Moudrýho a Šebest. Bášty. Bylo 32 usedlosti, mnohé ceněné přes 300 kop grošů míšen. Největší grunt Zounovský (43) přešel r. 1572 s otce na syna za sumu 500 kop grošů míš.
Počet usedlíků zmenšil se po bělohorské bitvě, zvláště pak r. 1631, když osada byla vojsky táhnoucími vypálena a rozehnáno obyvatelstvo po širém kraji. Mnozí našli zkázu, více nepřišli a ti, kteří se vrátili, nalézali spáleniště a zpustošená pole. Postupem let byly pusté grunty znovu osazovány starými hospodáři. V rule rektifikační z r. 1654 jmenovány jsou usedlosti dle majitelů předválečných, třeba by se tito nebyli vrátili, grunty byly pusté nebo cize osazené. Tam poznáváme jména nevrátivších se usedlíků: Loveček (17), Bůžek (24), Barjchl (11), Antonín (12), Matoušek (15), Bašta (16), Medek (20), Huňatý (40), Bělský (30), Kopička (32), Havlíček (33), Kadeřávek (34), Vacek (42), Buchta (48), Luňák, Stehlík, Zikmund (9), Kautský, Moudrý a Bložek (2). R. 1654 ze 36 usedlostí bylo 14 pustých. Osazeny byly jen grunty: Ondřeje Bilského (39), Jiřího Zahálky (40), Jakuba Bažanta (42), Jiříka Zůny (43),. Kašpara Bažanta (44), Rackovský grunt (4), Barachovský (11) osadil r. 1653 Tobiáš Hudeček, Hudečkovský (21), Vlčkovský (22), V.aJcův (25) a Holcovský (26).
Osazené chalupy: Kopičkovská (32) osadil J. Rychlík, Stehlíkovská (osadil 1653 Pavel Podaný). Šudychovská (47), Vavř. Maštálky (50), Bložkovská (2) osadil 1653 Martin Krapička, Neškodovská (6) sloučená později ze dvou chalup, Makalovská (l3), která znovu zpustla (do r. 1690), Hudějovská (14), Pickovská (8), Novákovská (27), kterou 1620 držel V. Chlouba. Chalupa Zelikovská (52) byla osazena s polovice. R. 1660 osadil Holec a po něm Dudek grunt Baštovský (16). R. 1677 bylo již 27 usedlíků. Nově byly osazeny: chal. Antoninovská (12) Janem Trčkou, Hanzlovská (38) 1660 Adamem Vlčkem, pak Hingarem. Zikmundovská chalupa (9) Vojt. Vodvářkou. Grunt Bělských (30) Osazen Jiř. Fixou, Luňákovský Matějem Vlčkem (1675).
R. 1677 zbývalo 9 pustých usedlostí, z nichž do r. 1689 byly osazeny: grunt Matouškovský (15) 1684 Jak.Hudějem, chalupa Medkovská (20) Jak. Houdou Bůžkovská (24) Janem Schránilem, Havlíčkovská (34) Vojt. Holcem, Buchtovská (48) Karlem Šlibicem, druhá půle Zelikovské Janem Chloubou a znova osazena chalupa Makalovská (13) Vojt. Chloubou.
Zůstala pustá jedině chalupa Lovečkovská (7). V celé osadě r. 1689 bylo dle urbáře z t. r. 14 statků a 22 chalupy, na rozdíl od r. 1654, kdy bylo 16 statků a 20 chalup.
Roku 1692 nastalo na panství libochovickém a budyňském t. zv. arondování pozemků. To bylo přesné rozděleni gruntů a chalup o určitém počtu pozemků a dle toho předepsaných povinnosti. Od toho času v každé dědině počítána chalupa za jednoho usedlého, statek-grunt za tři usedlé. Celkový počet všech pozemků v osadě ve straších byl dělen počtem usedlosti. Tím bylo vypočteno, mnoho-li pozemků připadne na chalupu. Třikráte tolik potom připadlo na statek. Také celková cena kupní (trhová) všech hospodářství dělena počtem usedlostí a podíl tvořil částku v kopách grošů za chalupu; třikrát tolik činil odhad statku. Tím i robota byla rozdělena spravedlivěji. Dříve robotovali všichni usedlíci stejně, ať měl více, nebo méně polí. Od r. 1692 konal sedlák trojnásobnou robotu a platil třikráte tolik desátku i úroku, než chalupník. Poněvadž toto úpravou bylo odňato  mnohým usedlostem na pozemcích a druhým přidáno měli postižení peněžní podíly na zvětšených gruntech nebo chalupách, takže neztráceli.
V Křesíné bylo při arondaci (r. 1696) rolí 1089 strychů, 3 věrt., 1 čtv. Stanoveno bylo 11 gruntů a 22 chalup, při čemž na chalupu připadlo 19 str. polí, na statek 60 strychů. Luk bylo na 96 a půl provazce. Na chalupu připadlo z nich 1 a půl provazce a na statek 5 a půl provazce Vedle toho držela Kateřina Poddaná 3 str., 3 v., 1 čtv. polí, koupených od Jana Melýška a obec držela 8 str. polí a na 3 provazce luk.
Při arondováni byla zrušena  chalupa Stehlíkovská a pozemky její předány k ostatním usedlostem, nebo k panským. Prostor jejího dvora připadl obci křesínské, která zde později odprodala část na domek Kašparu Křivanovi ku zřízení hospody (1746). Místy, kde chalupa Stehlíkovská stávala, vede dnes z hořeni vsi okresní silnice ke Košticům. Dodnes uchoval se název těch mist "v Poustce" v pusté. Arondací byly také grunty: Baštovský (16), Vrabcův (25), Bělských (30) a Luňákovský změněny na chalupy.
Chalupa Luňákovská stávající mezi dnešními čísly 44. a 47., kterou po r. 1696 držel Jiřík Janeček-Vrabec, někdejší držitel zrušené chalupy Stehlíkovské, byla přeložena na hoření konec vsi (1720) v nynějším č 54. Držitel zůstával. Stará prostora chalupy připadla opět obci, která tam zřídila obecní sýpku a odprodala části pozemku na stavbu domku (č, 45) Jakubovi Brůnovi r. 1766 a r. 1793 na domek č. 67.

Na počátku 18. století zanikla chalupa Zikmundovská a dvůr její připojen k sousednímu dvoru místní fary.
Dle nřízení Marie Terezie došlo před rokem 1760 k číslování domů.
V Křesíně počalo se číslovat od severního konce hoření vsi s postupem na ves dolen a zpět. Očíslovány byly i staré gruntovní domky, které obývali většinou výměnkáři. V r. 1757 bylo v Křesíně 52 čísel popisných. Počet usedlostí se zvětšoval. Byly to jedině baráčky, které vznikly přistavěním na původních gruntech nebo oddělením. Roku 1787 byla 54 čísla a v letech třicátých 19. století 61 číslo. V druhé polovině minulého století zrušena byla čísla gruntovních domků: 3, 10, 23 a přenesena na jiné nové domky. Domky čísel 37 a 41 byly rozbořeny.
Pozemky usedlostí rozděleny a změřeny ve starém josefinském katastru z r. 1785, který čítal v Křesině 28 pozemkových oblasti, neboli flur. Vlivem značné nepřesnosti jeho výměr, bylo v 19 století důkladně znovu měřeno a zhotoveny nové katastrální mapy. V Křesině tím r. 1843 byl rozdělen katastr nově na 5 flur. Jeho výměra byla 1017 jiter 868 čtv. sáhů, čili 585 hektarů 56 arů  plochy, z čehož připadalo 485 hektarů na ornou půdu, 50 ha na louky, 1 a půl ha na les, 40 na pastviny a 8 a půl na zahrady (1843-85).
Změny rodů v usedlostech se nestávaly  ve starých dobách odprodáním hospodářství. Změna byla tehdy, když cizí hospodář přiženil se za dceru neb vdovu. Nejvíce změn bylo na chalupě Novákovské (27). Na gruntě Vrabcově (č. 25) zůstává až dosud jediný rod. Teprve v pozdějších letech vznikaly změny koupí. Několik usedlostí bylo v dražbách prodáno.
Od roku 1651 až do r. 1900 vystřídalo se na křesínských chalupách a statcích (i zrušených) 318 hospodářů, pokud jsou známi. I jiné místní usedlosti v Křesíně: fara, panský mlýn, panská krčma a panská kovárna zasloužily by zmínku. Pozemky k nim náležící nebyly počítány mezi selské a neuváděny v nejstarších urbářích ani gruntovních knihách, neboť to bylo zboží dominikální, na rozdíl od pozemků selských usedlosti, t. j. zboží rustikálního. Teprve v soupisech obcí za císaře Josefa II. v roce 1787 je uváděno vše společně a daně vybírány v celku.
Podle článku Jaroslava Malého