Ve starém Křesíně v 11. stol. stávala svatyně nové víry uprostřed osady, rozkládající se tenkráte jižněji od dnešního starobylého kostelíka při Oharce. Z dávných dob uchoval se záznam o kostele křesínském s neurčitým datem 11. neb 12. století. Lze-li mu věřit, je to záznam první a nejstarší. První, že v té době jakýsi rytíř Osel, syn Kosy, dal v Krušině (Křesíně) vsi nad Ohří kostel s poplužím země okolo něho.
Zároveň tehdy v Libochovicích "urozená" matrona Dobroveť dala země na tři popluží. Mluví se zde jíž o majetku kostela křesýnského. Bylo zvykem, že páni, kteří přidělili půdu kostelům jimi založenými, považovali se zároveň za vlastníky tohoto záduší a vybírali podíl z výnosu a církevnímu desátku. Dosazovali a propouštěli sami i kněze. Zmíněný pán byl zároveň patronem kostela.
Kostel křesínský byl ve 12. stol. vlastně dřevěnou kaplí se spáry mezi trámovím vymazanými hlínou . Podobal se chatám osadníků a dřevěnému stavení nedalekého hradu nad Křesínem. Na počátku 13. stol. náleželo vše i s osadou panu Kurátovi z Lužic, jenž prodal vše opět asi v roce 1224 klášteru Doksanskému a tím byla i změněna správa kostela .
Kolem r. 1267 okupoval starý hrad i s příslušenstvím Půta ze Dšeného, který zchátralou stavbu hradu rozbořil, a postavil nový hrad z kamene a nazval jej Šebínem.
Ke stavbě nového kostela došlo však později. Zdá se, že až za Jana ze Šebína před rokem 1362. Nový chrám byl postaven původně bez věže. Od té doby stojí starý kostelík Křetínský na břehu Ohře, svědek historie Křesína. V okrouhlém hřbitůvku, uprostřed zelených lučin, svítí svými bílými zdmi na temném pozadí košatých lip.