Alena Křtěnová podlehla Janě Holé.

Litoměřicko.cz 4.11.2014
Alena Křtěnová podlehla Janě Holé. Ta obhájila post starostky Libochovic
Libochovice - Napjatý souboj o post starostky Libochovic má výsledek. Jana Holá (nez. za TOP 09) porazila Alenu Křtěnovou (ČSSD). Nakonec rozhodl jeden hlas komunistického zastupitele Antonína Švihnose.
Starostkou města bude i nadále Jana Holá. Místostarostkou byla na pondělním (3.11.2014) ustavujícím zastupitelstvu zvolena Blanka Stará z Unie pro sport a zdraví. Právě toto hnutí sestavilo koalici s TOP 09 a nezávislými. Dohromady mají sedm mandátů.
Stejný počet získal blok Strany zelených a ČSSD. Obě partaje nakonec skončily v opozici, přestože Zelení ve volbách zvítězili. Nakonec Jaroslav Beneš, který získal u voleb nejvíce hlasů, nekandidoval na post starosty. O tuto funkci se pokusila Alena Křtěnová ze sociální demokracie.
O vítězství Jany Holé nakonec rozhodl Antonín Švihnos, který se nezařadil do koalice TOP 09 a nezávislí s Unií pro sport a zdraví, avšak podpořil její kandidáty.
V pětičlenné radě města kromě Holé a Staré budou: Milena Ryšavá, Jan Fictum, Miroslav Zůna.
Libochovická radnice bude mít nadále dva výbory, a to finanční a kontrolní. Předsedou byl zvolen Antonín Švihnos, jeho členy Ivana Rulfová. Předsedou finančního výboru je Jan Ryšavý, členy Ondřej Česal a Zuzana Havlíčková.

Včera a dnes – domy čp. 103, 104, 144, Náměstí svobody

S rozvojem automobilové dopravy, zvláště pak jejím strmým nárůstem těsně před rokem 1938, během okupace a hlavně po roce 1945 se i Libochovice museli podřídit tomuto trendu. Doba, kdy místními komunikacemi projížděli pomalým tempem koňské povozy byla nenávratně pryč. První co učinili Libochovice pro bezpečnost dopravy bylo vykoupení budovy a stodoly pana Brilla, zbourání a zčásti pozemku rozšíření komunikace (proti domu hrůzy- zbytek dnešní Václavovo řeznictví). Proto také vznikl po levé straně mezi Vrchlického ulicí a Zaječí uličkou takový jakoby parčík, plocha dodnes patřící městu (1755/3). Tím zmizela ostrá dvojzatáčka a celý prostor se více otevřel.

Další problém byly křižovatky „U kopečku“ a na Náměstí svobody. A právě v roce 1938, při dalším rozvoji automobilové dopravy, vznikl požadavek co nejvíce rozšířit  průjezdnost a profil hlavních silnic přes město. Je vypracována studie křižovatek  „U kopečka“ a další křižovatky v pokračování na Slatinu a Záměstí (dnešní Revoluční). Bohužel tento projekt rozšíření nebyl nikdy dopracován, což se městu mstilo až do letošního roku a zbytek (úzký profil chodníku Pivovarské ulice) bude ještě dlouho palčivý problém. V plánech uložených v archivu je dostatečně dokumentovaná práce, která byla jako náhradní vykonána místo generální opravy, a původní betonová deska silnice Riegrova – Havlíčkova na návozu zeminy. Kdyby projektanti kruhového objezdu více hledali, nemuselo dojít k více nákladům. (Dnes je v prostoru první křižovatky kruhový objezd).

Plán úpravy ulice z roku 1938

Jako poslední jsem si nechal řešení Náměstí svobody. Jak je patrno z obrázku pořízeném někdy ve třicátých letech, i tato křižovatka byla úzká a křivolaká. Protože se však pokus o rozšíření v roce 1938 nepovedl, došlo k dalšímu pokusu v roce 1946, s tím, že při rozšíření Vrchlického ulice v prostoru náměstí Svobody, by došlo ke zbourání domů čp.103, 104, 144. 

 

Původní stav

 

Současný stav (špatně parkující Felicie)

Také tento pokus však v roce 1946 rovněž nevyšel kvůli nemožnosti domy vyvlastnit. Třetí pokus, který dovedl myšlenku do konce byl v roce 1948. Tehdy po nehodě motocyklisty, kdy se vyhýbal autu požadují občané 20.11.1948 okamžité vykoupení a zbourání domů na této nebezpečné křižovatce. Další záležitostí v problému výkupu domů odstranila doba, po roce 1948 bylo vše možné. Zbourání bylo povoleno ONV Lovosice dnem 7.6.1949, a dozor nad bouráním převzal Josef Pokorný a ke zbourání došlo pomocí brigád pořádaných KSČ.

Co to bylo za domy? Původní dům nesl čp.103 a za Lounskou branou ho postavil Tomáš Hess v roce 1707, v roce 1708 přikoupil ještě sousední parcelu, (později čp.104 a 144). Tomáš Hess brzy nato zemřel, a jeho žena dům dělí a prodává jako čp.104 13.10.1746 Jakubovy Astlovy. Druhou část domu pod původním čp.103 kupuje 8.7.1746 Jan Bek. Postupnými převody se mění majitelé, až další významný zlom nastává 16.4.1805, kdy 1/2 původního domu čp.103 kupuje jako čp. 144 Jan Prokeš, pro dceru Magdalenu, provdanou za Josefa Pohořálka. Původní čp.103 zůstává v majetku matky Magdaleny Prokešové. Zase přešly dlouhé roky, až 23.12.1948 je čp.103 (tehdejší majitel od roku 1924 Vilém Šarhan v podstatě spojil opět domy 103 a 144, byl majitelem obou domů. Jeho manželka? Šarhanová Věnceslava měla v čp.103 od roku 1932 obchod se střižním zbožím) vykoupeno MNV a zbouráno, taktéž čp.104 je 23.12.1948 vykoupeno MNV za 37 380,- a zbouráno (tehdejší majitel od roku 1917 Marie a Štěpánka Füllerovi, Marie provdaná Kudláčková), a stejný úděl ten samý den nastal i pro dům čp.144. Domy čp.103 a 144 byly vykoupeny za společnou cenu 28 000,- Kč. Dnes tato čp. nesou úplně jiné domy.

Pro město Libochovice jako takové, je věčná škoda, že nedošlo k většímu rozšíření celé křižovatky na obecním pozemku 1755/4. Dnes se opět tato křižovatka stává velmi nebezpečná a to ze dvou důvodů. Jednak v těsné blízkosti jsou dva větší potravinové obchody a to bez parkoviště a nezodpovědní řidiči parkují kde se dá, vlastně kde se nedá a nesmí, v prostoru křižovatky. Přitom zákon o pozemních komunikacích říká jasně v § 27, bod 1 říká:

• Řidič nesmí zastavit a stát v nepřehledné zatáčce a v její těsné blízkosti,
• bod d: na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní.

Přitom dnes a denně vidíme, jak řidiči zastavují přesně ve středu křižovatky proti obchodu p.Kotnaurové (viz zelený Favorit na fotografii stojící uprostřed křižovatky), a druzí hned za zatáčkou před tímto obchodem. Řidiči jedoucí od Loun se pak jen nestačí divit kde se tam to auto vzalo, protijedoucí řeší problém jak se na poslední chvíli vyhnout. Myslím, že nastal čas k řešení i této křižovatky, buď po linii sankcí nebo investic.

Osobnosti Libochovic - Miller Josef

*23.února 1896 v Praze – † 13. září 1968 Ryjice

holič, hoteliér

Význačným občanem Libochovic byl v době od 1. a 2. světové války Josef Miller. Původně měl holičství ve Vackově ulici čp.45. Později se stal nájemcem výjezdní restaurace Myslivna v Poplzích a ještě později i hotelu Černý orel. Za jeho působení došlo k přístavbě dalšího patra, kde byly hostinské pokoje a hotel se tak dostal do současné podoby. Na adaptaci se finančně podílel Dr.Kadlec, advokát.

Z doby této pochází pamětní kniha s titulem: „Myslivna Poplze - Hotel Černý orel, Libochovice". Pamětní knihu dosud vlastní (vlastnila?) jeho dcera Olga Peterková.

V r.1937 vznikl za patronátu Josefa Millera proslov Mikuláše z večera u Černého orla, který složil Jaroslav Křenek a bohatě ilustroval učitel Oldřich Tošner. V knize jsou také verše Jaroslava Seiferta a Karla Tomana. Svata Kadlec 28.11.1941 napsal do pamětní knihy: „Že ve víně pravda, pravda vždycky není. Kdo přespříliš si zavdá, má sklon ke žvanění.“

V roce 1944 umožňoval ve svém hotelu Černý orel konání schůzek spolku Scéna. Velice tím riskoval, protože všechny nepovolená shromáždění a schůzky byly zakázána. Josef Miller byl nadšeným divadelním ochotníkem zdejší Scény. Byl také zakládající člen „Scény“, herec i režisér zanícený a obětavý ochotník který společně se svou manželkou vytvářel progresivní herecké postavy. Byl režisérem i klasických děl od Tyla, Jiráska, Vrchlického, Stroupežnického, ale nevyhýbal se i moderním autorům. Z jeho postav je nutno zdůraznit Alkvistu v Čapkově RUR, nebo maršála v jeho Bílé nemoci, kde podal nezapomenutelný výkon ztvárněním role diktátora spolu s K.Vyskočilem, který vystoupil v roli doktora Galena.

Přesto, že se ubránil obvinění za vlády Velkoněmecké říše, neubránil se obvinění komunistů, viz článek v Rudém právu ze dne 16.9.1948, který si do svých zápisků vystřihl pan Rublič, a doplnil pochvalnými poznámkami: Odhalení doupěte notorických karbaníků v Libochovicích se podařilo několika příslušníkům KSČ za součinnosti SNB, odhalili hráčské doupě v hotelu „Černý orel“ jehož nájemcem je J.Miller a vrchním číšníkem V.Štorek. Pracující lid Libochovic a okolí očekává, že všichni provinilí budou potrestáni a převedeni k práci pro Republiku. Za dopadení hráčů měli zásluhu K.Jakobi, B.Jerman, A.Maleček, J.Lomič. V restauraci bylo po uzavírací hodině 34 osob. Na obchod a živnost byla uvalena národní správa, hráči byli posláni do dolů, ostatní na stavbu silnice ke Křesínu.

Jako člen rady obce zajistil přestavbu radnice, prosadil rozšíření městského parku až k sokolskému stadionu, zasloužil se i o výstavbu Domova důchodců. Jako člen voleného vedení spořitelny v Libochovicích se podílel na stavbě nové budovy na náměstí. Do jubilejní ročenky tohoto ústavu 1886 - 1936 napsal článek "Škodlivost centralismu v samosprávě". Po r.1945 působil jako ředitel biografu. V domku na Kerkově nábřeží zřídil ovocnou zahradu, na kterou se přicházeli podívat zájemci z širokého okolí. Zemřel ve věku 72 let.

Osobnosti Libochovic - Kadlec Svatopluk

*19.10.1898 Libochovice, † 18.5.1971 Dobříš

Básník, překladatel z francouzštiny

Rodina Svaty Kadlece pocházela z Boskovic na Moravě, kde se narodil i jeho otec (Bohdan Kadlec), a i matka (Františka Novotná), oba z chudých domácností, oba byly z krejčovských rodin. Rodina se do Libochovic dostala na základě žádosti, kterou si podal Bohdan Kadlec do konkurzu na místo městského tajemníka. Stalo se tak dne l3.ledna 1898, kdy byl skutečně zvolen na toto místo. Původně byl jako abiturient gymnasia zaměstnán jako vychovatel, poté finanční úředník města Bystřice pod Hostýnem. Místo městského tajemníka v Libochovicích obnášelo tehdy služné 600 zlatých ročně. Co je na tom celém zajímavé, je to, že se tenkrát o toto místo ucházelo 32 žadatelů, z toho bylo 14 absolvovaných právníků. Zřejmě mu ale pomohl jeho bratr JUDr. Jan Kadlec, který v té době již působil nějaký čas v Libochovicích, protože podle kroniky města, Jan pracoval v roce 1898 ve Straně Svodomyslných v Libochovicích. Rodina bydlela v čp.48, tedy na radnici, v prvním poschodí, hned proti schodišti (dnes je v prostoru bývalého služebního bytu, pokoj + kuchyně, přední část obřadní síně, další část vznikla až přístavbou pošty – viz seriál LN Veřejné budovy). V Libochovicích také Svata absolvoval základní školu, a v roce 1926 přesídlili rodiče Sváty do Prahy.

Výpis z matriky narozených, Libochovice

Svatopluk Kadlec byl Libochovický rodák, vrstevník J. Wolkera, K. Biebla a V.Nezvala. Studoval nejprve na gymnáziu poté na průmyslové škole v Roudnici a v Praze, po maturitě ( rok 1916) byl odveden a musel ještě v tomto roce narukovat, a odjet na ruskou i albánskou frontu. Po skončení 1.světové války začal znovu studovat techniku, ale po dvou semestrech strojního inženýrství na Vysoké škole technické v Praze odešel k divadlu a jako kočovný herec projezdil celé Československo. Stalo se to po pravdě po premiéře hry „Nora“ (Henrik Johan Ibsen), kterou uvedl v Libochovicích divadelní spolek Oharka o Velikonocích roku 1920, kde hostovala  Eva Adamcová z Pražského Komorního divadla a v roli Dr.Ranka - Svatopluk Kadlec. Tak se stalo že po premiéře se Svata Kadlec se s Libochovicemi rozloučil, a nastoupil u kočovné herecké společnosti Bohdana Lachmana. Tím začala jeho poetická éra.

V roce 1927 hrál i v Národním divadle, pak v Žižkovském divadle Akropolis. Stal se i spoluzakladatelem moravské literární skupiny „21“, jejíž členy byli i pozdější spořilovští autoři (Miloš Jirko, Zdeněk Kalista, Josef Knapp). Skupina vydávala časopis Host (8. ročníků, 1921-1929)

V letech 1929-1930 žil ve Francii a po návratu se plně věnoval literární a překladatelské činnosti. Rok 1927 je pro něj zvláště významný, vydává svoji první sbírku „Svatá rodina“. Tuto sbírku sice napsal již v roce 1921 a její verše velmi připomínají prvotinám J. Wolkera. Je to dáno zřejmě tím, že vznikaly ve stejné době a stejné atmosféře poválečných let. Tato doba však ovlivnila více jeho literárních součastníků, není třeba chodit daleko z Libochovic, viz libochovický rodák Kopta. Kadlecův vývoj nevedl však ani k proletářské poezii "Těžké hodiny" – Jiří Wolker nebo "Rudých zpěvů" –S.K.Neuman, ani k poetismu, ale k útočné protiměšťácké satirické poezii, kterou vydával v Trnu pod pseudonymem A. Dur, knižně vydal ve sbírce „Sketch-Book." 

Poznámka: Trn satirický časopis studentů; vycházel v letech 1922 – 1932, který patřil mezi levicový tisk nejmladší generace (jeho zakladatelem byl protagonista avantgardy Karel Konrád). Časopis prostřednictvím anekdot, glos nebo povídek napadal zvláště maloměšťáctví a jeho přetvářku. Vedle samotného uměleckého textu zahrnoval také doprovodné kresby, které byly pro znázornění nadsázky stěžejní. Z okruhu Devětsilu v Trnu publikovali třeba E. F. Burian, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Karel Vaněk, Svatopluk Kadlec nebo Karel Teige.

Po sbírkách milostné lyriky „Černá hodinka“ a „Příliv“ vyšla z pocitů získaných za války, jeho poslední kniha „Kroky na vodě“. Roku 1944 napsal ještě veršovanou komedii „Žena nejsou housle“, inspirován historickou postavou Mikuláše Dačického z Heslova. Premiéra hry byla 21.10.1943 na Poříčí v Praze.

Pro samotného Kadlece a vlastně i pro celou jeho básnickou generaci byl obdiv k francouzské literatuře velice módní. Proto se i Svatopluk Kadlec věnoval také překladatelské práci. Překládal především díla Ch. Baudelaira (Charles Pierre Baudelaire - 9. dubna 1821 Paříž – 31. srpna 1867 Paříž byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků). Ale nejen on ale i jiní stejně zaměření básníci Kadlece lákali k překladu svých děl, například  P. Corneille (Cid) Nevyhýbal se však ani dramatickým dílům Moliérovy hry, Alberta Camuse a mnoho dalších autorů.

Wikipedie Prokletí básníci: Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits) je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884)

Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Další, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe.

Svatopluk Kadlec zemřel 18.5.1971 v Dobříši. Na jeho pohřbu byl řečníkem Jaroslav Seifert. Jeho vzpomínka byla naplněna srdcem básníka a vřelého přátelství se Svatou.

„Za nezapomenutelné chvíle, kdy jsi mi byl mým průvodcem ve svém rodném kraji mezi drobnými sopkami Tvého a Koptova Středohoří, kdy jsme obcházeli Hanžburek, který je nemožno spustit z očí. Sledoval jsem z blízka Tvé snažení, aby cizí básník v krajině našeho jazyka se cítil jako doma….. Ten krátký čas, kterým se tu na světě opozdím, nikdy na nic nezapomenu. Vždyť přátelství – konec konců – je jedna z těch málo věcí, pro které stojí za to nést těžké břímě básníka….“

Dílo Svatopluka Kadlece:

Překlady z francouzštiny:

Baudelaire, Charles: Květy zla (Les Fleurs du mal; BB, Praha, Melantrich 1948)

Baudelaire, Charles: Víno samotářovo (VB, Praha, Československý spisovatel 1979 Camus, Albert: Cizinec (L'Étranger; R, Praha, Václav Petr 1947)

Corneille, Pierre: Cid (Le Cid; D, Praha, SNKLHU 1956)

Jammes, Francis: Od rána do večera, (Praha, Odeon 1966)

Martin Du Gard, Roger: Jean Barois (Československý spisovatel 1961)

Maurois, André: Rodinný kruh (Le Cercle de famille; R, Praha, Julius Albert 1947)

Moličre: Don Juan (Dom Juan; D, in: Don Juan / Lakomec, Praha, Odeon 1973)

Moličre: Misantrop (Le Misanthrope; D, Praha, Československý Kompas 1948)

Moličre: Škola pro ženy (École des femmes; D, Praha, Dilia 1955)

Moličre: Tartuffe (Le Tartuffe; D, Praha, Osvěta 1952)

Moličre: Zdravý nemocný (Le Malade imaginaire; D, Praha, Osvěta 1952)

Rimbaud, Jean-Arthur: Výbor (Mladá fronta 1959)

Stendhal: Lucián Leuwen (Praha, Svoboda 1951)

Stendhal: O lásce (De l'Amour; EE, Praha, Melantrich 1951)

Vlastní díla:

Svatá rodina (1927)

Sketch-book (pseudonym A. Dur 1930)

Černá hodinka (1932)

Objetí (1934)

Stručný přehled historie Libochovického hřbitova

Původní hřbitov byl kolem kostela Všech svatých, kde se až do roku 1583 pohřbívalo. Za kostelem stávala na východní straně kostnice, která byla při opravě zdi v roce 1836, když spadla východní zeď u kostela, zbořena. Původní silnice okolo kostela vedla více vlevo, až při stavbě nového mostu v roce 1938 byla rozšířena přes část bývalého hřbitova a kostelní zeď postavena více vpravo. Při stavbě kanalizace a vodovodu v roce 1962 bylo u kostela vykopáno mnoho kostí z bývalého hřbitova.
V roce 1583 byl zřízen hřbitov nad městem směrem ke Klapému s původním vchodem na východní straně.
V roce 1601 byl na hřbitově postaven kostelík zasvěcený sv.Vavřinci.
Když v roce 1740 strhnul vítr střechu nad kostnici u kostela Všech svatých, a 8. července, na sv. Kiliána v roce 1742 zasáhlo Libochovice silné krupobití, vznikl vlastně v tomto roce zárodek poutě, a to tak, že začalo chodit děkovné procesí první neděli po sv.Vavřinci z hlavního kostela Všech svatých do kostela sv. Vavřince. Je také možné, že to bylo zádušní procesí za zemřelé Sasy v roce 1742. Ze Sasů, kteří v Libochovicích byli roku 1742, velmi mnoho zemřelo na tak zvanou horkou nemoc (tyfus). Někteří jsou pochováni v Křesíně, dva v Klepým, evangelici pod Házmburkem u bývalých vinic, a sice na západní straně asi 60 vojáků, okolo Koštic více jak 100, okolo hřbitova sv. Vavřince jich leží mnoho u Božích muk podle cesty, na hřbitově byli pochováni dva. Také byli pochovávání za Radovesicemi, tam kde se dělí cesta do Chotěšova a Budyně, a potom u bývalých panských stodol.
Dne 10. května 1753 zažádal Daníček Bonaventura z třetího řádu sv.Františka, rodák ze Železného Brodu, zřízení poustevny na rohu hřbitova. Obec s touto žádostí souhlasila a 15. května ustanovila za almužníky Jana Vácslava Kožíška, Antonína Leníka a Vácslava Panše. Zřízen byl domeček a Daníček Bonaventura byl do něj uveden, když přišel z Říma, kde složil slib oblečen v kapucínské roucho. Bonaventura byl starý 22 let, původně vyučen krejčím. Od konsistoře však bylo odepřeno potvrzení, protože ohledně výživy nebyl pojištěn žádnou nadací.  Z poustevny pak v roce 1768 byla zřízena kostnice, která později byla zbořena.
V roce 1852 byl hřbitov rozšířen směrem od kaple sv.Vavřince na sever, byla zbořena původní severní zeď na této straně a zároveň s novou zdí byl postaven nový vchod, který ústil na Klapskou cestu. Původní vchod byl na starně východní.
V témže roce  byla postavena ke hřbitovu silnice za pomocí obcí Radovesice a Poplze.
V roce 1868 byla postaven byt pro hrobníka nedaleko od hřbitovních vrat a márnice v severozápadním rohu hřbitova, také byla zbořena kazatelna ve tvaru kaple která stála od roku 1756 na severní straně od kostelíka.
V roce 1872 byla postavena obcí kůlnu na pohřební vůz na hřbitově sv. Vavřince s nákladem 412 zl. 1 kr.
V roce 1873 byla zřízena na severní straně studna s pumpou.
V témže roce byl pořízen pohřební vůz.
V roce 1931 20.října se uvažuje o rozšíření hřbitova a byla přikoupena plocha vedle starého hřbitova směrem k západu, a to 130 arů.
V roce 1931 vykupuje město pozemky pro rozšíření hřbitova za 10kč za jeden sáh od:

•     Hugo a Otto Pecháček     – 21arů a 13 metrů
•     Ladislav Dytricha             -  25 arů a 66 metrů
•     Jan Černý                        -  26 arů a 89 metrů
•     Václav Pastyřík                -  33 arů a 04 metrů
•     Adolf Paneš                     -  22 arů a 47 metrů

Části pozemků, které byly pod myšlenou čarou kterou vytvářela jižní zeď hřbitova, byly pronajaty panu Františku Weinrtovi.
O zřízení a opravě obecního hřbitova se jednalo 8.března 1932. Jednalo se zároveň o zahradnicko - architektonických úpravách. Plán pro jeho založení vypracoval zahradní architekt J.Kumpán. Na stavbu bylo vypůjčeno u Okresní hospodářské záložny 100 00k. (Zemský úřad povolení této půjčky pod různými záminkami zdržoval). Plocha nové části hřbitova má 129 arů a 19 m za cenu 40000,-K. Stavbu zdi provedl Eduard Roll. Jako první byla pohřbena na novém hřbitově p.Veinertová 27.července 1932 a jako druhý shodou okolností ten, který stavbu prosadil - purkmistr Josef Vrbka 19.července 1932.  (plánek a celková situace)
Květen 1955 – vydáno stavební povolení na stavbu urnového háje, na pozemcích 685/1 a 685/2, nepostaveno, nebyly finanční prostředky, přidělená částka přesunuta na výstavbu Veřejných záchodků v čp.3
ONV Lovosice sděluje 17.1.1957 MNV, že výstavba Urnového háje byla zařazena na roky 1957 – 1960 do akce „Z“, k práci se zavázali členové Spolku přátel žehu v Libochovicích.
Listopad 1956 – probíhá místní šetření se Spolkem přátel žehu a MNV Libochovice o stavebním záměru urnového háje.
V roce 1957, 14. února Spolek přátel krematoria na své schůzi rozhodl o vybudování urnového háje v Libochovicích na druhé straně silnice směrem na sever. V roce 1957 částka peněz určená na výstavbu Urnového háje, byla spotřebována na výstavbu veřejných záchodků v Purkrabské uličce. Otevření urnového háje si však počkalo až do 14.8.1960 (zvláštní je, že to bylo při příležitosti Libochovické poutě). O zřízení Urnového háje bylo usilováno již od roku 1949, s menšími či většími úspěchy. Pouze co zůstalo až do roku 1957, bylo místo kde by měl být.
16.prosince 1956 je převzat do správy MNV hřbitov u S.Vavřince od církevní správy.  Zároveň s tím převzala vkladní knížky na jméno Krušina v hodnotě 2800,-Kčs, peníze určené na údržbu hrobu Krušinů.
Libochovice - Zhruba milion korun bylo investováno do libochovického hřbitova a jeho okolí v roce 2004/2005. Pokud město obdrží padesátiprocentní dotaci od kraje, vznikne u hřbitova parkoviště, bude opravena zeď, zrekonstruována stará márnice a prořezány stromy. (Parkoviště asi nevznikne). V roce 2004 byl k hřbitovu, vybudován chodník.

Účast ve volbách

Okrsek	Voliči v seznamu	Vydané obálky	Volební účast v %	Odevzdané obálky
1	739	372	50,34	372
2	943	359	38,07	359
3	718	328	45,68	327
4	319	161	50,47	161
5	150	85	56,67	85
Celkem	2 869	1 305	45,49	1 304

Nové zastupitelstvo vzešlé z voleb 2014

Strana zelených		5 mandátů 29,87 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Ing. Jaroslav Beneš kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 1 67let, důchodce, Libochovice	524
2.	Mgr. Barbara Bláhová kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 3 40let, učitelka ZŠ, Libochovice	417
3.	Ing. Václav Zeman kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 2 48let, zaměstnanec města, Libochovice	383
4.	Mgr. Vojtěch Stránský kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 4 33let, OSVČ, Libochovice	346
5.	Bc. Martin Douša kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 5 31let, bankovní úředník, Libochovice	360

TOP 09 a nezávislí		4 mandáty 23,57 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Ing. Jana Holá kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 1 50let, starostka obce, ekonomka, Libochovice	435
2.	Mgr. Miroslav Zůna kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 9 28let, fyzioterapeut, Libochovice	348
3.	Ing. Jan Ryšavý kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 2 39let, projektant pozemkových úprav, Libochovice	334
4.	Ing. Milena Ryšavá kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 5 39let, projektant pozemkových úprav, Libochovice	330

Unie pro sport a zdraví		3 mandáty 22,94 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Mgr. Jan Fictum kandidátní listina: Unie pro sport a zdraví pořadí na kandidátce: 5 39let, zástupce ředitele školy, Libochovice	428
2.	MUDr. Jana Bušková kandidátní listina: Unie pro sport a zdraví pořadí na kandidátce: 3 38let, lékařka, Libochovice	419
3.	Ing. Blanka Stará kandidátní listina: Unie pro sport a zdraví pořadí na kandidátce: 2 45let, ekonom, Libochovice	350

Česká strana sociálně demokratická		2 mandáty 13,72 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Ing. et Bc. Alena Křtěnová kandidátní listina: Česká strana sociálně demokratická pořadí na kandidátce: 1 53let, úředník ÚP ČR, Poplze	349
2.	Jiří Leník kandidátní listina: Česká strana sociálně demokratická pořadí na kandidátce: 2 29let, projektový manažer, Libochovice	193

Komunistická strana Čech a Moravy		1 mandát 9,89 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Antonín Švihnos kandidátní listina: Komunistická strana Čech a Moravy pořadí na kandidátce: 1 58let, živnostník, Poplze