Osobnosti libochovice - JUDr.Bohdan Kadlec

JUDr.Bohdan Kadlec

narozen 20.1.1900 Libochovice, zemřel 15.11.1975 Ústí n.Labem

Rodina Bohdana Kadlece pocházela z Boskovic na Moravě, kde se narodil i jeho otec Jan Kadlec (20.1.1860), který přesídlil po studiích do Libochovic. V Libochovicích si Jan Kadlec otevírá advokátní kancelář v roce 1896 a jako advokát je převážně spjat s klientelou lidí majetnějších, která je nějakým způsobem svázána se zámkem a jeho správou ať politicky nebo majetkově. Je kupříkladu angažován v radě Spořitelny a teprve až po první světové válce se stává zastáncem pokroku jak na poli kulturním, tak i na poli Libochovického politického života. Matka Anna se narodila v rodině malého rolníka v obci Hrdly, zemřela v roce 1907. V roce 1930 podle volebních seznamů bydleli v čp.298. Jan Kadlec zemřel 18.června 1949.

Jeho syn Bohdan měl tři sourozence, Jaroslava narozeného v roce 1896, Dagmar, narozenou v roce1912 a Přemysla narozeného v roce 1917.

Obecnou školu začal Bohdan navštěvovat v Libochovicích v roce 1906 a v roce 1910 přechází na reálné gymnázium v Roudnici nad Labem, kde v roce 1918 maturuje a hned poté nastupuje vojenskou službu do Křešic u Litoměřic, v tehdy ještě C.a.K. Rakouské armádě. V roce 1918 v prosinci se stává studentem právnické fakulty KU v Praze, kde 23.2.1924 promuje. Po promoci nastupuje do advokátní kanceláře JUDr. Jindřicha Hermana v Praze, v červenci roku 1925 dostává místo koncipienta u advokátní kanceláře JUDr. Fichtla v Litoměřicích a v roce 1926 nastupuje jako koncipient v advokátní kanceláři svého otce v Libochovicích. V roce 1928 se stává společníkem firmy a po odstoupení otce v roce 1936 majitelem advokátní kanceláře. Podle údajů katastru z té doby bydlel v čp.637. V roce 1945 přenechává kancelář v Libochovicích advokátu Rudolfu Leitnerová a přesidluje do Litoměřic. V roce 1926 se oženil s Marii Beránkovou, dcerou sedláře v Libochovicích, děti Vít a Anna. O jeho působení v Libochovicích se nechci šíře rozepisovat. Je pravdou, že ve městě měl jak své odpůrce, tak i přátelé. Jeho advokátní kancelář, tak jako kancelář jeho otce, tak i jeho úzce spolupracovala s regionálními podnikateli a hlavně s kanceláří hraběte Herbersteina. Zastupoval i jiné Šlechtické rody, kupříkladu i rod Chotků z Velkého Března a jiné. Spoustu obyvatel Libochovic také ještě dodnes poukazuje na jeho bývalý majetek. Ale to je vše založeno na úhlu pohledu na toho, nebo onoho člověka a těžko lze soudit dnes, zvláště když většina z nás bere informace pouze z vyprávění. Proto se spíše budu věnovat jeho politické kariéře, která mu nakonec přinesla pro jeho pevnost ve víře v demokracii smutný konec.

Ještě na okraj, Bohdan Kadlec mimo své povolání působil v Libochovicích v mnoha spolcích, aktivně se zúčastnil dění v divadelním spolku Scéna u jehož zrodu také stál jako zakládající člen. Také Veslařský klub Libochovice právě Bohdan Kadlec začal po jeho prvním zániku obnovovat v roce 1930 právě on. Byl členem i jiných spolků, Sokola, Tenisového spolku Libochovice - I.čs.Lawn-tenis Club a jiných.

Bohdan Kadlec působil v Sociálně demokratické straně od roku 1918 a to jako dlouholetý člen v organizaci Libochovice až do svého odchodu do Litoměřic. V roce 1945 ještě pomáhá se znovu založením této strany v Libochovicích, poté je v různých funkcích strany v Litoměřicích, naposled jako předseda Sociální demokracie v Litoměřicích. A právě jeho působení v této straně mu přineslo neblahý a smutný osud po roce 1948, i když se v té době vzdává všech politický ambicí a politického života vůbec se začíná stranit. 

Podrobnosti uvedu dále. Byl také jedním z nejvýznamnějších spolupracovníků časopisu „Nová doba“ který vycházel v Teplicích. Pochopitelně, tyto články se nelíbily KSČ, ale před rokem 1948 s tím moc nenadělala. Byl zastáncem konzervativního křídla a odpůrcem politiky Fierlingerova křídla v ČSSD. Jeho poslední právní proces se konal v Litoměřicích, kde v roce 1949 obhajoval studenty Ústeckého gymnasia za rozšiřování protikomunistických letáků. Byl poté donucen k likvidaci své kanceláře a přestěhovat se do Ústí nad Labem, kde začal pracovat ve funkci úředníka na podnikovém ředitelství

Restaurací a v Potravinách, kde přečkal padesátá léta, přesto jak jsem se již zmínil neušel pozornosti KSČ za své dřívější politické přesvědčení a názory. 11.6.1954 byl zatčen a v souvislosti s pražským procesem proti ilegálnímu ústředí sociálně demokratické strany byl obviněn z velezrady. Byl obviněn že působil ve skupině pravicových sociálních demokratů. Odsouzen byl k deseti letům vězení. Bohdan Kadlec však při procesu ani pod nejtvrdším nátlakem neučinil žádné přiznání. Byl vězněn jednak v Litoměřicích a jednak ve Valticích a Mírově. Po osmi letech byl sice propuštěn na amnestii, ale to již ve vězení prodělal tři infarkty. Po propuštění okamžitě žádá obnovení procesu a v roce 1969 se mu podařilo, prokázat porušení zákona a tak byl v plném rozsahu zproštěn viny a rehabilitován. Ale to ještě nebyl konec všech jeho útrap, v sedmdesátých letech, v době normalizace byl po návštěvě své dcery v tehdejším NSR vystaven několika mnohahodinových výslechů na STB. Zemřel v Ústí nad Labem 15.11.1975 a pohřben je v Libochovicích.

Prameny: Tři sociální demokraté – Pavel Koukal, SOKA Lovosice - soukromý archiv Bohdana Kadlece, Kronika Libochovice.

Co přinesla rekonstrukce kanalizace – upřesnění

Co přinesla rekonstrukce kanalizace – upřesnění

Vážení čtenáři, slíbili jsme vám bližší informace k nálezu v Pivovarské ulici. Ano, máte plné právo se jich dožadovat. Jak už to tak bývá, a to nejen v životě, tak i v novinách, papež z dávných dob Svatý Silvestr I., přeměněn českým národem na symbol kouzelné noci, přináší i snůšku hloupostí v informačních zdrojích. Takže, ano došlo k nálezu, ale nebyl to džbán, ale střep pivního džbánu, který asi jakýsi rozpustilý chlapec rozbil u pivovaru, ano našly se „plíšky“, ale nebyly to peníze zvané „Follis“, ale ztuhlé tvrdé pivo (kvalitní pivovar, kvalitní prvorepublikové pivo), ano přišli znalci, ale nebyli z žádného ústavu, ale z hospody, nebyli to vědci, nýbrž pánové Pepča a Mirča. Tak zase nepřízní osudu a nepřejícnosti naší vlády Libochovice přišly o další turistickou atrakci. No nic, Libochovice byli před Rakouskem, budeme i po něm.

Příjemný Nový i nový rok vám přeje Libochovičák

Co přinesla rekonstrukce kanalizace

nádoba s mincemi

Co přinesla rekonstrukce kanalizace

Koncem října letošního roku se začalo s rekonstrukcí kanalizace a vodovodního řádu v ulici Pivovarská. Začátkem listopadu dělníci firmy při provádění výkopové práce v prostoru severovýchodním od středu křižovatky Revoluční a Pivovarská, narazili na značně poškozenou klenbu stropu, zřejmě někdejšího sklepa. Protože však v této prostoře nikdy domy nestály a ani se nedá předpokládat žádná jiná výstavba, lze se domnívat, že se jedná o zbytky pivovarského sklepení, nebo možná i části bývalé lednice. Stav této klenby a části chodby jsou ale již úplně zhroucené a plné sutě a zeminy. Jaké však bylo překvapení kopáče, který prováděl asanaci zbytků klenby, když narazil na starý rozbitý džbán z kameniny, z něhož se začaly sypat zdánlivě měděné plíšky. Při bližším ohledání se zjistilo, že se nejedná o plíšky, ale mince silně potažené měděnkou. Po přivolání acheológů z nejbližšího pracoviště, tak jak to ukládá zákon, se jak zaměstnanci firmy, tak i přivolaný archeolog nestačili divit. Nejednalo se totiž o obyčejné mince, ale o mince z doby Říma, tak zvané Follis (Tyto mince získaly pojmenování na počest abdikace Augusta Diocletiana Maximiana - římský císař od 20. listopadu 284 až do 1. května 305, vydané mincovnou v Trevíru. Na reverzu je nápis PROVIDENTIA DEORUM - QVIES AVGG = Prozřetelnost bohů - odpočinek císařů. Follis je tedy bronzová mince o váze 10 g a průměru 25 – 28 mm. Hmotnost této mince se postupně zmenšovala a poslední mince vážily pouhých 1,5 g). Protože se jednalo o mimořádný nález Římských mincí v Českých zemích byl přivolán známý badatel v oboru numismatiky pan profesor August Protáhlo, pracovník Vědecké rady České republiky. I ten byl udiven výskytem mincí tak daleko na severu a nedokázal na místě vyhodnotit proč a jak se nádoba s mincemi mohla dostat do těchto míst. Proto celý nález byl s největší opatrností převezen do Státního numizmatického ústavu k dalšímu zkoumání. Blog Libochovické listy bude sledovat další průběh okolo nálezu a protože mám přislíbeno, že pan profesor předběžné výsledky sdělí, předpokládám, že další podrobnosti již zveřejním v lednu. Je také možné, že na základě tohoto nálezu bude celá křižovatka na čas přeměněna v archeologické naleziště. S tímto případem však souvisí ještě jedna otázka? Komu a v jaké částce připadne odměna za nález, který jistě má vysokou nejen historickou hodnotu. Nálezci? Firmě? Nebo městu na jejímž katastrálním území k nálezu došlo?

Archeolog profesor Jeroným Kracík a profesor August Protáhlo


Co přinesla rekonstrukce kanalizace – upřesnění

Vážení čtenáři, slíbili jsme vám bližší informace k nálezu v Pivovarské ulici. Ano, máte plné právo se jich dožadovat. Jak už to tak bývá, a to nejen v životě, tak i v novinách, papež z dávných dob Svatý Silvestr I., přeměněn českým národem na symbol kouzelné noci, přináší i snůšku hloupostí v informačních zdrojích. Takže, ano došlo k nálezu, ale nebyl to džbán, ale střep pivního džbánu, který asi jakýsi rozpustilý chlapec rozbil u pivovaru, ano našly se „plíšky“, ale nebyly to peníze zvané „Follis“, ale ztuhlé tvrdé pivo (kvalitní pivovar, kvalitní prvorepublikové pivo), ano přišli znalci, ale nebyli z žádného ústavu, ale z hospody, nebyli to vědci, nýbrž pánové Pepča a Mirča. Tak zase nepřízní osudu a nepřejícnosti naší vlády Libochovice přišly o další turistickou atrakci. No nic, Libochovice byli před Rakouskem, budeme i po něm.

Příjemný Nový i nový rok vám přeje Libochovičák

 

Osobnosti Libochovic - Knotková - Bretschneiderová Marie

Marie Knotková někdy po roce 1945

Marie Knotková , koncert Peking 11.11.1957

Marie Knotková , koncert Libochovice 1961

Knotková - Bretschneiderová Marie

15. prosince 1914 v Loučeni u Nymburka, +10.listopadu 1978 Praha.

Klavíristka, pedagožka (100 výročí narození)

Pocházela z hudební rodiny. Obecnou a měšťanskou školu absolvovala v Libochovicích, kde její otec byl ředitelem kůru a ředitelem soukromé hudební školy (je třeba podotknout, že její otec byl žákem Leoše Janáčka). Hudební škola byla v domě čp.318, který Václav Knotek koupil s manželkou Boženou 12.5.1928. V přízemí byly dvě učebny, pro klavír a pro strunné nástroje. Také její mladší sourozenci, Helena a Josef byly hudebně nadaní, i když nedosáhli úrovně Marie. Sestra Helena v době svého zrání hrála v děkanském kostele Všech svatých na varhany, syn Josef byl učitelem na místní škole. Bohužel měl tu smůlu, že v době kdy již jeho otec pro stáří nemohl hrát na kůru na varhany, tak ho zastupoval. Z toho důvodu prý musel přesídlit z Libochovické školy za ředitelování Jiřího Pokorného do školy v Žabovřeskách. Marie od útlého mládí měla k hudbě nejen blízký vztah, ale hudba se pomalu stala její srdeční záležitostí. Již v šesti letech absolvovala první veřejný koncert na libochovickém zámku.

Růst jejího hudebního nadání je spojen v Libochovicích i s domem čp.20. Tento dům od roku 1878 patřil rodině Ledererů a od roku 1932 manželům Hugo a Emilii Ledererovým. Byl zde obchod se střižním zbožím. V levé části také prodávali nábytek a klavíry. Sem také chodila hrát jako upoutávku na prodej pian budoucí umělkyně Marie Knotková.

Po ukončení základní školní docházky pokračuje ve studiu na pražské konzervatoři v hudební nauce na mistrovské škole u K.Hofmeistra a soukromě studovala i u I.Štěpánkové-Kurzové. Absolvovala také státní zkoušky sborového zpěvu. Po absolvování studia vyučovala na pražské konzervatoři od roku 1939 s přerušením v období okupace. V letech1946-1948 byla také lektorka AMU.

Za války byla totálně nasazena v pražském rozhlase. Po skončení válečného období začala působit opět jako pedagožka na konzervatoři. Účinkovala i v samostatných stylových pořadech, s Českou filharmonií, FOK, s rozhlasovým i Státním filmovým orchestrem. Od r. 1952 byla sólistka Moravské filharmonie v Olomouci. Později byla vedoucí korepetičního oddělení (nacvičovala s hudebníky). Zde pracovala se zpěváky až do svého penzionování v roce 1971. Učila mnohé pěvce, z nichž někteří dosáhli evropské úrovně (Eva Randová, Jana Jonášová, Věra Soukupová). Asistovala také na AMU v Praze. Protože nikdy nebyla v KSČ, nemohla dosáhnout na docenturu, ani profesuru, ačkoliv jinak všechny předpoklady splnila. Této hodnosti dosáhla až na Vysoké škole hudebních a jevištních umění ve Štýrském Hradci v Rakousku, kde působila jako emeritní (vysloužilá) profesorka. Zase zářný příklad, jak některé státní uspořádání dokáží brzdit a umenšovat význam svých vlastních rodáků.

Procestovala nejen celou Evropu, ale i dvakrát byla v Číně, a to snad jako jeden z prvních českých umělců. V listopadu 1957 koncertovala v Pekingu na oslavách J.A.Komenského spolu se Z. Votavovou a M. Krásovou. Na klavír doprovázela mnoho mladých umělců při cestách do zahraničí, zejména na soutěže (Švýcarsko, Mnichov) a samozřejmě na Pražském jaru. Vedle působení na Vysoké škole ve Štýrském Hradci zajížděla v době prázdnin na letní kurzy do Salzburgu, kde mimo hudebních a pedagogických schopností uplatnila i schopnosti lingvistické (jazykovědecké).

Po náročných studiích a praxi doma i za hranicemi, kdy již ale zvládla svůj nástroj ve značně mladém věku takovým způsobem, který potom vzbuzoval nejen obrovské nadšení posluchačů, tak i obdiv odborníků. Přitom však Marie Knotková zůstávala sama vždycky jen skromnou interpretkou v pozadí oslav či ovací, které svým fenomenálním uměním doma i za hranicemi vyvolávala. Gloriola zázračného virtuóza byla vždy pro ní cizí - a ve skutečnosti se nejlépe cítila před anonymitou mikrofonů Pražského rozhlasu, jehož sólistkou se stala na mnoho let. Také při pedagogické činnost raději zůstávala skryta za úspěchy svých žáků, ale jejich úspěchy ji velmi těšily a to víc než jásající publikum při vlastních koncertech. Navzdory tomu, že poznala skoro celý svět však existovalo několik míst, kam se paní profesorka Knotková nesmírně ráda vracela, nikdy tam neodmítala hrát a vnitřně své tamní posluchače i ctitele občas přímo potřebovala a vyhledávala. K těmto oblíbeným místům patřily také Libochovice, svět jejího dětství. Marie Knotková v Libochovicích koncertovala opravdu mnohokrát - v soukromí i v sále „U tří lip“, ale také i na zámku. Vždycky přitom nezapomněla zajít do zdejšího kostela a setkat se svými přáteli, mezi nimiž dominoval "milenec přírody" Josef Rublič.

Básník Českého středohoří Jaroslav Křenek o ní svého času napsal: "Když hraje Chopina nebo Smetanu, pochopíte její hudební genialitu. Kdykoliv slyším od ní na klavíru Chopina, pak vždycky spatřím v mysli ten idylický klášter kartuziánů na Baleárách, kde kdysi Chopin hledal ozdravění, provázen George Sandovou ..."

Včera a dnes, tradice Vánočních stromů Republiky a Libochovice

Vánoční strom na náměstích, Vánoční strom republiky, to jsou známé pojmy z období Vánoc, Adventu a symboly solidarity, lásky a pochopení. Jak vlastně města k těmto zvykům došla, a jaké byly vlastně zvyky Vánoc v Adventním čase Libochovic?

V okamžiku, kdy se každoročně na náměstích českých měst rozsvítí vánoční stromy, pod nimiž se konají charitativní sbírky pro potřebné děti, málokdo si uvědomí že za tím vším je malé batole z Bílovic nad Svitavou. Totiž tuto tradici založil v roce 1924 v Brně básník a spisovatel, autor Lišky Bystroušky Rudolf Těsnohlídek, kdy ho na tuto myšlenku pomoci opuštěným dětem ho přivedl příběh který ve svém životě skutečně prožil. 22. prosince 1919 si Těsnohlídek s malířem Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem vyšli do lesa u Bílovic nad Svitavou pro vánoční stromek, ale místo stromku přinesli z lesa odložené a téměř zmrzlé batole. Dítě dopravili na četnickou stanici, později dostalo jméno Liduška. Po několika dnech byla vypátrána i matka dítěte.  Holčičky se mezitím ujala rodina Polákových z Brna, kteří ji vychovali. Matku Lidušky, která dítě opustila, čekalo pět let těžkého žaláře. Příběh naštěstí tehdy dopadl dobře, Liduška se později provdala za středoškolského profesora  a odstěhovala se do Prahy, kde žila až do své smrti v roce 1997.

Rudolfa Těsnohlídka osud Lidušky natolik zasáhl, že se začal zajímat o opuštěné děti bez domova. Protože k nálezu dítěte došlo v lese pod smrkem, který Vánoce pro mnohé z nás symbolizuje, přišel s nápadem uskutečnit charitativní  sbírku právě  pod vánočním smrkem. Na základě jeho pětileté snahy byl  šestého prosince  1924 pokácen v bílovickém polesí statný smrk, který byl slavnostně převezen do nedalekého Brna, kde byl ozdoben a za účasti významných brněnských  osobností poprvé rozsvícen 13.12.1924 na náměstí Svobody v Brně jako Vánoční strom republiky. Lidé tak příspěvkem do kasičky či dárkem pro děti z dětských domovů pokračují v tradici, kterou započal R.Těsnohlídek, když v lese s přáteli zachránil odložené dítě. Na tomto místě je dnes umístěna pamětní deska, která mimo jiné obsahuje tuto sloku z básně R.Těsnohlídka:

„Za lidmi půjdeš, ožiješ,

rozkveteš světlem,

strome našich lesů.“

Vánoční děj v Libochovicích, který se dá doložit podklady, uvádím heslovitě, tak jak šel historicky za sebou:

• V Libochovicích je první zmínka o veřejných vánočních zvycích z roku 1761 (Kaubek) O koledách při domovním požehnání a na Nový rok a před Třemi králi dává každý měšťanín podle své libosti jak panu páterovi, tak kantorovi a sakristiánům diškreci. Zvoníci mají však koledu v prostřední vánoční svátek, a každý jim podle své vůle něco přidá.
• Proti postrannímu vchodu do kostela je víceúčelový oltář Nejsvatějšího Srdce Páně. V zakryté mense je uschována dřevěná socha představujícího Ježíše Krista položeného do hrobu. V době Vánoční se zde tradičně stavějí jesličky.
• 1893 v tomto roce vznikl „Fond svaté Ludmily“, který mimo jinou charitativní činnost každoročně na své náklady zdobil vánoční stromek v mateřské škole.
• 24.prosince 1914 probíhala vánoční nadílka zraněným v lazaretu který byl umístěn v Sokolovně
• V roce 1931 byl poprvé postaven na náměstí Vánoční strom republiky, pod protektorátem okresního úřadu v Roudnici a městské rady v Libochovicích. Sbírka se konala ve dnech 17. - 31.prosince 1931
• 1953 - Od 3.prosince byla ve veřejné knihovně otevřena Vánoční prodejní výstava knih. Zájem občanů byl velmi malý.
• Prosinec 1948 – V Libochovicích se prodávají vánoční balíčky (prodej vázaného zboží, potravin a pochutin) bez lístků za zvýšenou cenu:

Kazetský 70 balíčků za 42000,-

Družka č.88 Zeman 1100 balíčků za 620000,-

Družka č.82 Týř 1000 balíčků za 600000,-

Družka č.43 Pelc 500 balíčků za 300000,-

Pešek Josef 70 balíčků za 42000,-

Kotnauer Vojtěch 70 balíčků za 42000,-

Kužela Josef 43 balíčků za 25800,-

Roubíková 30 balíčků za 18000,-

Šíp Zdislav 100 balíčků za 60000,-

Celkem 2983 balíčků za 1749000,-

Tím byla státem šikovně odčerpána zpět vánoční renumerace, kterou v tomto roce obdržel každý pracující a penzista v částce 600,- až 1200,- Kč

• Vánoční nákupy provedené na konci roku 1967 v Libochovicích: maso 4.405 kg, pomeranče 1.020 kg, uzeniny 3.900 kg, banány 710 kg, sádlo 652 kg, citróny 980 kg, ryby živé 1.550 kg, jablka 284 kg, husy 78 ks, grapefruity 180 kg, krůty 61 ks, vánočky 1300 ks, kachny 138 ks, smetana 100 l, kuřata 157 ks, šlehačka 500 l, slepice 18 ks, tvaroh 678 kg, máslo 2.796 kg, vánoční kolekce 1.018 ks, lahvové pivo 14.900 ks
• 1968 - V prosinci byl poprvé v poválečné době postaven na náměstí Vánoční strom a u něj umístěna kasička na příspěvky SOS vesniček.
• 26. – 27. prosince 1989 organizuje OF, Strana zelených a MěNV sbírku financí, oděvů, potravin a lůžkovin na pomoc Rumunsku v té době v občanské válce.
• Vánoční a Novoroční kasička v roce 1992 vynesla 1886,- Kč
• 1999 Prosinec - V kostele Všech svatých v Adventním čase uspořádal P.Józef Szeliga výstavu asi stovky Betlémů z různých míst republiky, světa i různých provedeních. Byly tu Betlémy tradiční České, Moravské, z Jeruzaléma, a okolních obcí - z Klapého, Křesína i Chotěšova a řady dalších míst. Výstava měla velký úspěch.
• V prosinci 2001 bylo uvedeno do provozu nasvícení dominant Libochovic (Mariánský sloup, znak města, Purkyňův pomník, kostel) Zároveň bylo poprvé na vánoční svátky slavnostně osvětleno náměstí a přilehlé ulice světelnou vánoční výzdobou. Instalována Vánoční výzdoba v ulicích Vackova, Riegrova a Purkyňova za 100 tisíc Kč
• Pěvecký spolek „Melodie“ pořádá od roku 2005 pravidelné Vánoční koncerty v kostele Všech svatých
• Dobrovolné sdružení přátel knihy pořádající pravidelná Po-čtení v knihovně Libochovice uspořádalo v druhém roce svého vzniku a to 20.12.2010 17. Po-čtení na tema „Vánoční čas pohledem českých humoristů a knih z našeho dětství“
• Firma „Anete“, zaměřená na prodej a vazbu květin a interiérové květinářství, od svého vzniku v roce 1991 pořádá Vánoční výstavy v době Adventu nejprve na zámku, poté v budově kulturního střediska.
• Pochopitelně je třeba se zmínit o výzdobě výkladních skříní obchodů od prvopočátku hospodářského rozvoje do dnešní doby. Tato výzdoba byla však podřízena vždy trendu doby, politickému směřování a v neposlední řadě i reklamě a podbízivosti zákazníkům, inu obchod, patří to k věci.

Co na závěr? Pamětníci si ještě pamatují že Vánoce patřili spíše rodinnému kruhu a rodinné sváteční pohodě, dnes se spíše rozplývají v komerčních záležitostech. Je velice pravděpodobné, že současná generace si neuvědomuje poezii a rodinou soudržnost jak v adventní tak vánoční době. Spíše si celé svátky pletou se Silvestrem a za hlasitého bouchání zábavné pyrotechniky se snaží získat od „Ježíška“ co nejdražší dárky. Budiš tedy pochválena Vánoční doba v České a Moravské kotlině a přejme Santa Klausovi aby opět emigroval směrem na západ, Dědu Mrázovi ukažme cestu směrem k východním krajinám.

Přeji svým čtenářům pohodu "Štědrého večera", pocit soudržnosti rodiny, který v tento den měl být obzvláště silný, a hlavně, abyste vše přečkali ve zdraví, bez žlučníkových příhod a jiných malérů.Jako další možnost doporučuji tyto akce: od 5.12.Vánoční výstavu firmy Anete, 6.12. její květinovou show, 7.12.Mikulášskou nadílku, 10.12. Vánoční setkání představitelů města se seniory, 14.12. Vánoční pochodování mažoretek, 15.12. po-čtení s RNDr.Miroslavem Studničkou, 18.12.Vánoční koncert ZUŠ a konečně 24.12.Koledování pod Vánočním stromem na náměstí, jak sami vidíte máte nepřebernou možnost výběru.

Libochovice v historii 1900 - 1914

Po roce 1900

Na rozhraní století byla postavena v Libochovicích roku 1900 kruhová cihelna a roku 1902 otevírá se městu další spojení do západních Čech otevřením železniční trati Libochovice - Louny.
1. dubna 1901 je ustanoven okresní zvěrolékař se služným 1000K. (Vilém Šefrna, od roku 1904 provizorně Oldřich Jahoda)
8.srpna se konala slavnost Matice školské v Košticích a oslavy Husovy. Hrabě Herberstein zakázal svým zaměstnancům účast na těchto oslavách a zahradník, který tento zákaz překročil, byl prppuštěn

• Dne 23.srpna 1903 byl uspořádán místním odborem Národní Jednoty severočeské „Třebenický večírek“ Předseda komise pro vedení okresních záležitostí MUDr.Reinhart prohlásil, že Libochovice sledovali a budou sledovat zápasy Čechů s Němci v Třebenicích.
• 16.června 1903 bylo jednáno o rozšíření městského parku a zakoupení dalších pozemků. Jednalo se o 16 korců s 10 majiteli. Později se vykoupilo asi 17 korců pozemků.

• Dne 6.července 1903 byla oslava Mistra Jana Husa v Libochovicích
•  Dne 2.září 1903 uspořádala "Občanská Beseda" přátelský večer, na němž účinkovala operní pěvkyni sl.M.Gärtnerová. Zároveň koncertoval na housle virtuos V.Lhotský, člen orchestru Varšavské opery.
• V roce 1904 způsobil rozruch jednání odvodní komise. Po odvodu, během večeře nastal učebnicový příklad, toho, jak tehdy české Libochovice a německý sever dokázal spolu nevycházet.
  

Stížnost na jednání odvodní komise poslanci Dr Kramářovi :
Dne 13. května 1904 při odvodech v Libochovicích večeřeli páni z odvodni komise v hotelu"U tří lip". Na jednom konci stolu seděli vojenští pánové (dva majoři, vojenský lékař a nadporučík). Na druhém konci civilní členové komise od hejtmanství z Roudnice. Páni důstojníci bavili se německy, pánové od hejtmanství mluvili jednu chvíli o soukromých záležitostech česky. Byli to: okresní komisař JUDr. Jos. Laušman, vrchní okresní lékař, MUDr. Inocenc Kvasnička a tajemník Kniha. Když V jednom okamžiku doktor Kvasnička prohodil ke svým civilním spolustolovníkům několik slov českých, zdvihl se major Lebar, velitel doplňovacího okresu v Terezíně a pravil německy: "Pánové, já si zakazuji, aby se zde mluvilo česky, není to slušné, aby se tak dělo v řeči,  které nerozumíme, ač ovládám já více řečí než pan doktor Kvasnička".
Po projevu byli civilní členové odvodní komise jako opaření a uražený doktor Kvasnička odešel z hotelu pryč.
K tomu dodávaje (jak v interpelaci v té věci podané doslova stojí) to se stalo v hotelu u Tří lip, patřícímu okresnímu zastupitelstvu v Libochovicích, v jehož obvodu se napočetlo v r. 1900 18.923 obyvatelů, z nichž bylo pouze 57 Němců, ostatní pak Češi.
Hotel "Tří  lip" jest sídlem okresního zastupitelství, Sokola, Občanské Besedy, Politického klubu Podřipského, spolku Havlíček,  redakce časopisu Český Sever, odboru Národní Jednoty Severočeské, okresního spolku Družstva hospodářského atd.
Město Libochovice čítalo r. 1900 2146 Čechů a 25 Němců.
Do takového města a takového okresu posílá pan ministr války odvodní komisi,  jejíž přední člen ostentativně rozkáže při večeři civilním členům komise český hovor soukromý a chlubí se, že vojenští členové této komise neumí jazyka toho, ač mimo němčinu ovládají ještě více jazyků neznámých.
Prosíme, abyste se, pane poslanče, ráčil tázati pane ministra války, odpovídá-li toto jednání jeho intencím a slibům v posledním delegačním sezením prohlášeným  a jak nohou vojenští členové komise smlouvati se s vojenskými povinníky z niž sotva 1% umí německy.
Na konec podotýkáme, že jednání pana majora Lebara způsobilo kruzích obyvatelstva zdejšího takové roztrpčeni, že jest nám podepsaným zákonitým zástupcům okresu i městu třeba vynaloží ti veškeré energie a vlivu, jehož na obyvatelstvo používáme, abychom. Přiměli občanstvo k zachování klidu a k vyčkání, zdali pán ministr války panu majorovi vysvětlí, jak nerozvážně a proti zájmům říše a armády jednal.
    V Libochovicích dne 14. května 1904.
    Výbor okresního zastupitelství v Libochovicích
    Městská rada v Libochovicích
    Zasláno součastně redakci Českého severu

•  Od 25.července do 10.srpna 1904 je ve škole ubytováno vojsko, 3 bataliony s 80 důstojníky. U Duban byl vojenský tábor, ve městě bylo značně veselo, denně hrála vojenská hudba na náměstí.
• Český sever 22.4.1904: Okresní ústav pro bezplatné zprostředkování práce a služeb v Libochovicích potřebuje na přihlášená místa: 6 služek k hospodářství, 3 voláky, 2 pasáky, 3 krejčí, 2 zámečníky, 1 učedníka pekařství, 1 učedníka na strojní zámečnictví, 1 učedníka do knihařství, 1 učedníka do střižního obchodu z křesťanské rodiny, 1 chůvu od 13 – 14 let.
• Roku 1905 ustavil se v Libochovicích spolek rybářů, který existuje dodnes.
• 20.dubna 1905 zřízena „sirotčí rada“
• 24.září 1905 zřízen spolek pro potírání tuberkulózy
•  Od 1.června do 31.srpna 1905  bylo, 41 bouřek. (od jihu 16, od západu 11, od východu 3, další pak z různých směrů)
• 10.října 1905 zaveden telefon do Roudnice n.L.
• Při kázání 17.března 1905 jezuita Reyzek na stížnost libochovických žen, že jím muži nadávají „nebeské kozy“ odpověděl „Nic si z toho nedělejte, že vám říkají nebeské kozy, odpovězte jim že oni jsou pekelní kozlové a vyžeňte je až k vám polezou se svými kozlími choutkami“
• 1906 18 silných a 35 slabých bouřek, převážně ve směru od Pilátových vrat
• 1907 15 silných a 34 slabých bouřek, 15. srpna uhodilo do domku v Koštické ulici
• 17.března 1907 při misii se koná důvěrná schůze, kterou svolal děkan Oplt. Zúčastnilo se jí na 400 občanů mezi nimi i hrabě Herberstein,  který prohlásil po schůzi: Nevezmou-li mi majetek sociální demokraté, vezmou mi ho křesťanští sociálové, tak je to nakonec jedno.
• 28.října 1905 uspořádala „Místní odborová organizace Československé str. soc.demokratické“ (předseda Josef Sadílek) první debatní kroužek „Na kopečku“
•  Roku 1907 dostávají Libochovice další železniční spoj Libochovice- Jenčovice (později Vraňany).
• Správa města platy úředníků a zřízenců v roce 1908: 

                   tajemník     Bohdan Kadlec     základni služné 2000,-K,
                                                                   25% dvě pětileté přídavky.
                                                                   Byt, palivo, světlo.
                     účetní     Jindřich Schneiberk    Základní služné 1800,-K    
                                                                      25% dva pětileté přídavky.    
                                                                      450 K přebytečného.
                     Strážník     John                      služné 672 K,naturální byt,    
                                                                      na oblek a obuv 30 K
                     Strážník     Šturm                    služné 600, naturální byt,
                                                                     na oblek a obuv 30 K
                     Pěstounka        A.Knorová     90 K, Naturální byt. .
                    Ošetřovatelka     Hartychová     408 K.

• V roce 1908 mělo město možnost zakoupit sousední dům čp.49 za 30 tisíc a provést srovnání linie silnice na Záměstí, dnešní Revoluční, a rozšířit možnost obecních místností. Pro nesouhlas 1 zastupitele ( vliv skupiny velkostatku a p.Brabce) návrh neprošel a v roce 1932, kdy se tento dům prodával za 500 tisíc, obec již neměla peníze.
• 10.ledna 1908 zakoupila Městská spořitelna 29 korců a 49 čtv.sáhů pozemků na Slatinské silnici na dělnické domky. Na ulici je počítáno se 2 korcemi a 206 sáhy. Usneseno prodávat 1 sáh za 5,- K
• 1908 17 silných a 38 slabých bouřek, V červnu a v červenci často větší kroupy.
• 15.6.1908 vydává Obecní rada zákaz jízdy po silnici č.1795 (Od hřbitova kolem dnešních Zemanů ke trati - dříve pokračovala podél Leníkové louže na Záměstí - stará hradská cesta), dnes je tu asfaltová cesta, zákaz jízdy platí
• Dne l2.února 1909 podle Bienertových předloh se jedná o krajském zřízení. Má být 20 krajů, mezi nimi i kraj Slánský, němuž by se připojilo hejtmanství Libochovice.
• 28.srpna 1909 zakoupila obec pozemek mezi zastávkou Libochovice město a Sokolovnou (tzv. děkanský pozemek) na výstavbu ulice dnešní Komenského a odprodej pozemků na výstavbu domků.
•  Roku 1910 mají Libochovice 358 domů a počet obyvatel klesl na 2.280. Rozvoj města nastává roku 1912, kdy byla dána do provozu nově postavená sklárna. Nový příliv dělnictva a úřednictva podstatně zvýšil počet obyvatelstva v městě a i příjmy zdejších obchodníků a živnostníků. Tímto rokem se však aktivizuje i dělnické hnutí na Libochovicku.
  

• Dne 11.11.1910 schváleny dva lékařské obvody:

I.    ve městě Dr.V.Reinhart
II.    v Košticích

• V měsíci červnu 1911 byla zahájena  stavba sklárny firmy Feigl – Morávek a spol.
• 20.září otevřel MUDr.Čermák ve svém nově postaveném domě parní a elektrické lázně.
• Dne 10.října 1911 koupila Spořitelna 31 korcí polí po 1300K. Městská rada koupila od hraběte Herbersteina pozemek, kde byla dříve ohrada stavitele V.Pokorného. Koupený pozemek posloužil k prodloužení Kerkovy ulice k vile (?)
  
  
  
  

• Dne 31.března 1911 byl otevřen hotel Libuše v nově postaveném domě stavitele Františka Krupky.
• 14.září nejsilnější bouřka roku 1911. Přišla od Pilátových vrat, blesk zničil v parku dva topoly. 1911 11 silných a 21 slabých bouřek. Málo srážek, za rok 356 mm, průměr je 450 mm
• 1911 Otevírá tiskárnu Jaroslav Písek
• Letní čas - V noci z 30.dubna na 1.května o půlnoci o hodinu více.
• 1912 11 silných a 16 slabých bouřek, leden a únor velice tuhé mrazy
• 1913 11 silných a 61 slabých bouřek,
• 1914 7 silných a 24 slabých bouřek, leden a únor velice tuhé mrazy
• 1915 7 silných a 19 slabých bouřek,
• 1916 7 silných a 24 slabých bouřek,
• 1916 7 silných a 24 slabých bouřek,
• 1917 8 silných a 17 slabých bouřek, v únoru mrazy až 20 stupňů, nedostatek uhlí, 1.července krupobití, kroupy až velikosti hrachu.
• 1918 6 silných a 10 slabých bouřek, 11.ledna sněhová vánice s bouřkou a blesky