Co přinesla rekonstrukce kanalizace

nádoba s mincemi

Co přinesla rekonstrukce kanalizace

Koncem října letošního roku se začalo s rekonstrukcí kanalizace a vodovodního řádu v ulici Pivovarská. Začátkem listopadu dělníci firmy při provádění výkopové práce v prostoru severovýchodním od středu křižovatky Revoluční a Pivovarská, narazili na značně poškozenou klenbu stropu, zřejmě někdejšího sklepa. Protože však v této prostoře nikdy domy nestály a ani se nedá předpokládat žádná jiná výstavba, lze se domnívat, že se jedná o zbytky pivovarského sklepení, nebo možná i části bývalé lednice. Stav této klenby a části chodby jsou ale již úplně zhroucené a plné sutě a zeminy. Jaké však bylo překvapení kopáče, který prováděl asanaci zbytků klenby, když narazil na starý rozbitý džbán z kameniny, z něhož se začaly sypat zdánlivě měděné plíšky. Při bližším ohledání se zjistilo, že se nejedná o plíšky, ale mince silně potažené měděnkou. Po přivolání acheológů z nejbližšího pracoviště, tak jak to ukládá zákon, se jak zaměstnanci firmy, tak i přivolaný archeolog nestačili divit. Nejednalo se totiž o obyčejné mince, ale o mince z doby Říma, tak zvané Follis (Tyto mince získaly pojmenování na počest abdikace Augusta Diocletiana Maximiana - římský císař od 20. listopadu 284 až do 1. května 305, vydané mincovnou v Trevíru. Na reverzu je nápis PROVIDENTIA DEORUM - QVIES AVGG = Prozřetelnost bohů - odpočinek císařů. Follis je tedy bronzová mince o váze 10 g a průměru 25 – 28 mm. Hmotnost této mince se postupně zmenšovala a poslední mince vážily pouhých 1,5 g). Protože se jednalo o mimořádný nález Římských mincí v Českých zemích byl přivolán známý badatel v oboru numismatiky pan profesor August Protáhlo, pracovník Vědecké rady České republiky. I ten byl udiven výskytem mincí tak daleko na severu a nedokázal na místě vyhodnotit proč a jak se nádoba s mincemi mohla dostat do těchto míst. Proto celý nález byl s největší opatrností převezen do Státního numizmatického ústavu k dalšímu zkoumání. Blog Libochovické listy bude sledovat další průběh okolo nálezu a protože mám přislíbeno, že pan profesor předběžné výsledky sdělí, předpokládám, že další podrobnosti již zveřejním v lednu. Je také možné, že na základě tohoto nálezu bude celá křižovatka na čas přeměněna v archeologické naleziště. S tímto případem však souvisí ještě jedna otázka? Komu a v jaké částce připadne odměna za nález, který jistě má vysokou nejen historickou hodnotu. Nálezci? Firmě? Nebo městu na jejímž katastrálním území k nálezu došlo?

Archeolog profesor Jeroným Kracík a profesor August Protáhlo


Co přinesla rekonstrukce kanalizace – upřesnění

Vážení čtenáři, slíbili jsme vám bližší informace k nálezu v Pivovarské ulici. Ano, máte plné právo se jich dožadovat. Jak už to tak bývá, a to nejen v životě, tak i v novinách, papež z dávných dob Svatý Silvestr I., přeměněn českým národem na symbol kouzelné noci, přináší i snůšku hloupostí v informačních zdrojích. Takže, ano došlo k nálezu, ale nebyl to džbán, ale střep pivního džbánu, který asi jakýsi rozpustilý chlapec rozbil u pivovaru, ano našly se „plíšky“, ale nebyly to peníze zvané „Follis“, ale ztuhlé tvrdé pivo (kvalitní pivovar, kvalitní prvorepublikové pivo), ano přišli znalci, ale nebyli z žádného ústavu, ale z hospody, nebyli to vědci, nýbrž pánové Pepča a Mirča. Tak zase nepřízní osudu a nepřejícnosti naší vlády Libochovice přišly o další turistickou atrakci. No nic, Libochovice byli před Rakouskem, budeme i po něm.

Příjemný Nový i nový rok vám přeje Libochovičák

 

Osobnosti Libochovic - Knotková - Bretschneiderová Marie

Marie Knotková někdy po roce 1945

Marie Knotková , koncert Peking 11.11.1957

Marie Knotková , koncert Libochovice 1961

Knotková - Bretschneiderová Marie

15. prosince 1914 v Loučeni u Nymburka, +10.listopadu 1978 Praha.

Klavíristka, pedagožka (100 výročí narození)

Pocházela z hudební rodiny. Obecnou a měšťanskou školu absolvovala v Libochovicích, kde její otec byl ředitelem kůru a ředitelem soukromé hudební školy (je třeba podotknout, že její otec byl žákem Leoše Janáčka). Hudební škola byla v domě čp.318, který Václav Knotek koupil s manželkou Boženou 12.5.1928. V přízemí byly dvě učebny, pro klavír a pro strunné nástroje. Také její mladší sourozenci, Helena a Josef byly hudebně nadaní, i když nedosáhli úrovně Marie. Sestra Helena v době svého zrání hrála v děkanském kostele Všech svatých na varhany, syn Josef byl učitelem na místní škole. Bohužel měl tu smůlu, že v době kdy již jeho otec pro stáří nemohl hrát na kůru na varhany, tak ho zastupoval. Z toho důvodu prý musel přesídlit z Libochovické školy za ředitelování Jiřího Pokorného do školy v Žabovřeskách. Marie od útlého mládí měla k hudbě nejen blízký vztah, ale hudba se pomalu stala její srdeční záležitostí. Již v šesti letech absolvovala první veřejný koncert na libochovickém zámku.

Růst jejího hudebního nadání je spojen v Libochovicích i s domem čp.20. Tento dům od roku 1878 patřil rodině Ledererů a od roku 1932 manželům Hugo a Emilii Ledererovým. Byl zde obchod se střižním zbožím. V levé části také prodávali nábytek a klavíry. Sem také chodila hrát jako upoutávku na prodej pian budoucí umělkyně Marie Knotková.

Po ukončení základní školní docházky pokračuje ve studiu na pražské konzervatoři v hudební nauce na mistrovské škole u K.Hofmeistra a soukromě studovala i u I.Štěpánkové-Kurzové. Absolvovala také státní zkoušky sborového zpěvu. Po absolvování studia vyučovala na pražské konzervatoři od roku 1939 s přerušením v období okupace. V letech1946-1948 byla také lektorka AMU.

Za války byla totálně nasazena v pražském rozhlase. Po skončení válečného období začala působit opět jako pedagožka na konzervatoři. Účinkovala i v samostatných stylových pořadech, s Českou filharmonií, FOK, s rozhlasovým i Státním filmovým orchestrem. Od r. 1952 byla sólistka Moravské filharmonie v Olomouci. Později byla vedoucí korepetičního oddělení (nacvičovala s hudebníky). Zde pracovala se zpěváky až do svého penzionování v roce 1971. Učila mnohé pěvce, z nichž někteří dosáhli evropské úrovně (Eva Randová, Jana Jonášová, Věra Soukupová). Asistovala také na AMU v Praze. Protože nikdy nebyla v KSČ, nemohla dosáhnout na docenturu, ani profesuru, ačkoliv jinak všechny předpoklady splnila. Této hodnosti dosáhla až na Vysoké škole hudebních a jevištních umění ve Štýrském Hradci v Rakousku, kde působila jako emeritní (vysloužilá) profesorka. Zase zářný příklad, jak některé státní uspořádání dokáží brzdit a umenšovat význam svých vlastních rodáků.

Procestovala nejen celou Evropu, ale i dvakrát byla v Číně, a to snad jako jeden z prvních českých umělců. V listopadu 1957 koncertovala v Pekingu na oslavách J.A.Komenského spolu se Z. Votavovou a M. Krásovou. Na klavír doprovázela mnoho mladých umělců při cestách do zahraničí, zejména na soutěže (Švýcarsko, Mnichov) a samozřejmě na Pražském jaru. Vedle působení na Vysoké škole ve Štýrském Hradci zajížděla v době prázdnin na letní kurzy do Salzburgu, kde mimo hudebních a pedagogických schopností uplatnila i schopnosti lingvistické (jazykovědecké).

Po náročných studiích a praxi doma i za hranicemi, kdy již ale zvládla svůj nástroj ve značně mladém věku takovým způsobem, který potom vzbuzoval nejen obrovské nadšení posluchačů, tak i obdiv odborníků. Přitom však Marie Knotková zůstávala sama vždycky jen skromnou interpretkou v pozadí oslav či ovací, které svým fenomenálním uměním doma i za hranicemi vyvolávala. Gloriola zázračného virtuóza byla vždy pro ní cizí - a ve skutečnosti se nejlépe cítila před anonymitou mikrofonů Pražského rozhlasu, jehož sólistkou se stala na mnoho let. Také při pedagogické činnost raději zůstávala skryta za úspěchy svých žáků, ale jejich úspěchy ji velmi těšily a to víc než jásající publikum při vlastních koncertech. Navzdory tomu, že poznala skoro celý svět však existovalo několik míst, kam se paní profesorka Knotková nesmírně ráda vracela, nikdy tam neodmítala hrát a vnitřně své tamní posluchače i ctitele občas přímo potřebovala a vyhledávala. K těmto oblíbeným místům patřily také Libochovice, svět jejího dětství. Marie Knotková v Libochovicích koncertovala opravdu mnohokrát - v soukromí i v sále „U tří lip“, ale také i na zámku. Vždycky přitom nezapomněla zajít do zdejšího kostela a setkat se svými přáteli, mezi nimiž dominoval "milenec přírody" Josef Rublič.

Básník Českého středohoří Jaroslav Křenek o ní svého času napsal: "Když hraje Chopina nebo Smetanu, pochopíte její hudební genialitu. Kdykoliv slyším od ní na klavíru Chopina, pak vždycky spatřím v mysli ten idylický klášter kartuziánů na Baleárách, kde kdysi Chopin hledal ozdravění, provázen George Sandovou ..."

Včera a dnes, tradice Vánočních stromů Republiky a Libochovice

Vánoční strom na náměstích, Vánoční strom republiky, to jsou známé pojmy z období Vánoc, Adventu a symboly solidarity, lásky a pochopení. Jak vlastně města k těmto zvykům došla, a jaké byly vlastně zvyky Vánoc v Adventním čase Libochovic?

V okamžiku, kdy se každoročně na náměstích českých měst rozsvítí vánoční stromy, pod nimiž se konají charitativní sbírky pro potřebné děti, málokdo si uvědomí že za tím vším je malé batole z Bílovic nad Svitavou. Totiž tuto tradici založil v roce 1924 v Brně básník a spisovatel, autor Lišky Bystroušky Rudolf Těsnohlídek, kdy ho na tuto myšlenku pomoci opuštěným dětem ho přivedl příběh který ve svém životě skutečně prožil. 22. prosince 1919 si Těsnohlídek s malířem Františkem Koudelkou a Josefem Tesařem vyšli do lesa u Bílovic nad Svitavou pro vánoční stromek, ale místo stromku přinesli z lesa odložené a téměř zmrzlé batole. Dítě dopravili na četnickou stanici, později dostalo jméno Liduška. Po několika dnech byla vypátrána i matka dítěte.  Holčičky se mezitím ujala rodina Polákových z Brna, kteří ji vychovali. Matku Lidušky, která dítě opustila, čekalo pět let těžkého žaláře. Příběh naštěstí tehdy dopadl dobře, Liduška se později provdala za středoškolského profesora  a odstěhovala se do Prahy, kde žila až do své smrti v roce 1997.

Rudolfa Těsnohlídka osud Lidušky natolik zasáhl, že se začal zajímat o opuštěné děti bez domova. Protože k nálezu dítěte došlo v lese pod smrkem, který Vánoce pro mnohé z nás symbolizuje, přišel s nápadem uskutečnit charitativní  sbírku právě  pod vánočním smrkem. Na základě jeho pětileté snahy byl  šestého prosince  1924 pokácen v bílovickém polesí statný smrk, který byl slavnostně převezen do nedalekého Brna, kde byl ozdoben a za účasti významných brněnských  osobností poprvé rozsvícen 13.12.1924 na náměstí Svobody v Brně jako Vánoční strom republiky. Lidé tak příspěvkem do kasičky či dárkem pro děti z dětských domovů pokračují v tradici, kterou započal R.Těsnohlídek, když v lese s přáteli zachránil odložené dítě. Na tomto místě je dnes umístěna pamětní deska, která mimo jiné obsahuje tuto sloku z básně R.Těsnohlídka:

„Za lidmi půjdeš, ožiješ,

rozkveteš světlem,

strome našich lesů.“

Vánoční děj v Libochovicích, který se dá doložit podklady, uvádím heslovitě, tak jak šel historicky za sebou:

• V Libochovicích je první zmínka o veřejných vánočních zvycích z roku 1761 (Kaubek) O koledách při domovním požehnání a na Nový rok a před Třemi králi dává každý měšťanín podle své libosti jak panu páterovi, tak kantorovi a sakristiánům diškreci. Zvoníci mají však koledu v prostřední vánoční svátek, a každý jim podle své vůle něco přidá.
• Proti postrannímu vchodu do kostela je víceúčelový oltář Nejsvatějšího Srdce Páně. V zakryté mense je uschována dřevěná socha představujícího Ježíše Krista položeného do hrobu. V době Vánoční se zde tradičně stavějí jesličky.
• 1893 v tomto roce vznikl „Fond svaté Ludmily“, který mimo jinou charitativní činnost každoročně na své náklady zdobil vánoční stromek v mateřské škole.
• 24.prosince 1914 probíhala vánoční nadílka zraněným v lazaretu který byl umístěn v Sokolovně
• V roce 1931 byl poprvé postaven na náměstí Vánoční strom republiky, pod protektorátem okresního úřadu v Roudnici a městské rady v Libochovicích. Sbírka se konala ve dnech 17. - 31.prosince 1931
• 1953 - Od 3.prosince byla ve veřejné knihovně otevřena Vánoční prodejní výstava knih. Zájem občanů byl velmi malý.
• Prosinec 1948 – V Libochovicích se prodávají vánoční balíčky (prodej vázaného zboží, potravin a pochutin) bez lístků za zvýšenou cenu:

Kazetský 70 balíčků za 42000,-

Družka č.88 Zeman 1100 balíčků za 620000,-

Družka č.82 Týř 1000 balíčků za 600000,-

Družka č.43 Pelc 500 balíčků za 300000,-

Pešek Josef 70 balíčků za 42000,-

Kotnauer Vojtěch 70 balíčků za 42000,-

Kužela Josef 43 balíčků za 25800,-

Roubíková 30 balíčků za 18000,-

Šíp Zdislav 100 balíčků za 60000,-

Celkem 2983 balíčků za 1749000,-

Tím byla státem šikovně odčerpána zpět vánoční renumerace, kterou v tomto roce obdržel každý pracující a penzista v částce 600,- až 1200,- Kč

• Vánoční nákupy provedené na konci roku 1967 v Libochovicích: maso 4.405 kg, pomeranče 1.020 kg, uzeniny 3.900 kg, banány 710 kg, sádlo 652 kg, citróny 980 kg, ryby živé 1.550 kg, jablka 284 kg, husy 78 ks, grapefruity 180 kg, krůty 61 ks, vánočky 1300 ks, kachny 138 ks, smetana 100 l, kuřata 157 ks, šlehačka 500 l, slepice 18 ks, tvaroh 678 kg, máslo 2.796 kg, vánoční kolekce 1.018 ks, lahvové pivo 14.900 ks
• 1968 - V prosinci byl poprvé v poválečné době postaven na náměstí Vánoční strom a u něj umístěna kasička na příspěvky SOS vesniček.
• 26. – 27. prosince 1989 organizuje OF, Strana zelených a MěNV sbírku financí, oděvů, potravin a lůžkovin na pomoc Rumunsku v té době v občanské válce.
• Vánoční a Novoroční kasička v roce 1992 vynesla 1886,- Kč
• 1999 Prosinec - V kostele Všech svatých v Adventním čase uspořádal P.Józef Szeliga výstavu asi stovky Betlémů z různých míst republiky, světa i různých provedeních. Byly tu Betlémy tradiční České, Moravské, z Jeruzaléma, a okolních obcí - z Klapého, Křesína i Chotěšova a řady dalších míst. Výstava měla velký úspěch.
• V prosinci 2001 bylo uvedeno do provozu nasvícení dominant Libochovic (Mariánský sloup, znak města, Purkyňův pomník, kostel) Zároveň bylo poprvé na vánoční svátky slavnostně osvětleno náměstí a přilehlé ulice světelnou vánoční výzdobou. Instalována Vánoční výzdoba v ulicích Vackova, Riegrova a Purkyňova za 100 tisíc Kč
• Pěvecký spolek „Melodie“ pořádá od roku 2005 pravidelné Vánoční koncerty v kostele Všech svatých
• Dobrovolné sdružení přátel knihy pořádající pravidelná Po-čtení v knihovně Libochovice uspořádalo v druhém roce svého vzniku a to 20.12.2010 17. Po-čtení na tema „Vánoční čas pohledem českých humoristů a knih z našeho dětství“
• Firma „Anete“, zaměřená na prodej a vazbu květin a interiérové květinářství, od svého vzniku v roce 1991 pořádá Vánoční výstavy v době Adventu nejprve na zámku, poté v budově kulturního střediska.
• Pochopitelně je třeba se zmínit o výzdobě výkladních skříní obchodů od prvopočátku hospodářského rozvoje do dnešní doby. Tato výzdoba byla však podřízena vždy trendu doby, politickému směřování a v neposlední řadě i reklamě a podbízivosti zákazníkům, inu obchod, patří to k věci.

Co na závěr? Pamětníci si ještě pamatují že Vánoce patřili spíše rodinnému kruhu a rodinné sváteční pohodě, dnes se spíše rozplývají v komerčních záležitostech. Je velice pravděpodobné, že současná generace si neuvědomuje poezii a rodinou soudržnost jak v adventní tak vánoční době. Spíše si celé svátky pletou se Silvestrem a za hlasitého bouchání zábavné pyrotechniky se snaží získat od „Ježíška“ co nejdražší dárky. Budiš tedy pochválena Vánoční doba v České a Moravské kotlině a přejme Santa Klausovi aby opět emigroval směrem na západ, Dědu Mrázovi ukažme cestu směrem k východním krajinám.

Přeji svým čtenářům pohodu "Štědrého večera", pocit soudržnosti rodiny, který v tento den měl být obzvláště silný, a hlavně, abyste vše přečkali ve zdraví, bez žlučníkových příhod a jiných malérů.Jako další možnost doporučuji tyto akce: od 5.12.Vánoční výstavu firmy Anete, 6.12. její květinovou show, 7.12.Mikulášskou nadílku, 10.12. Vánoční setkání představitelů města se seniory, 14.12. Vánoční pochodování mažoretek, 15.12. po-čtení s RNDr.Miroslavem Studničkou, 18.12.Vánoční koncert ZUŠ a konečně 24.12.Koledování pod Vánočním stromem na náměstí, jak sami vidíte máte nepřebernou možnost výběru.

Libochovice v historii 1900 - 1914

Po roce 1900

Na rozhraní století byla postavena v Libochovicích roku 1900 kruhová cihelna a roku 1902 otevírá se městu další spojení do západních Čech otevřením železniční trati Libochovice - Louny.
1. dubna 1901 je ustanoven okresní zvěrolékař se služným 1000K. (Vilém Šefrna, od roku 1904 provizorně Oldřich Jahoda)
8.srpna se konala slavnost Matice školské v Košticích a oslavy Husovy. Hrabě Herberstein zakázal svým zaměstnancům účast na těchto oslavách a zahradník, který tento zákaz překročil, byl prppuštěn

• Dne 23.srpna 1903 byl uspořádán místním odborem Národní Jednoty severočeské „Třebenický večírek“ Předseda komise pro vedení okresních záležitostí MUDr.Reinhart prohlásil, že Libochovice sledovali a budou sledovat zápasy Čechů s Němci v Třebenicích.
• 16.června 1903 bylo jednáno o rozšíření městského parku a zakoupení dalších pozemků. Jednalo se o 16 korců s 10 majiteli. Později se vykoupilo asi 17 korců pozemků.

• Dne 6.července 1903 byla oslava Mistra Jana Husa v Libochovicích
•  Dne 2.září 1903 uspořádala "Občanská Beseda" přátelský večer, na němž účinkovala operní pěvkyni sl.M.Gärtnerová. Zároveň koncertoval na housle virtuos V.Lhotský, člen orchestru Varšavské opery.
• V roce 1904 způsobil rozruch jednání odvodní komise. Po odvodu, během večeře nastal učebnicový příklad, toho, jak tehdy české Libochovice a německý sever dokázal spolu nevycházet.
  

Stížnost na jednání odvodní komise poslanci Dr Kramářovi :
Dne 13. května 1904 při odvodech v Libochovicích večeřeli páni z odvodni komise v hotelu"U tří lip". Na jednom konci stolu seděli vojenští pánové (dva majoři, vojenský lékař a nadporučík). Na druhém konci civilní členové komise od hejtmanství z Roudnice. Páni důstojníci bavili se německy, pánové od hejtmanství mluvili jednu chvíli o soukromých záležitostech česky. Byli to: okresní komisař JUDr. Jos. Laušman, vrchní okresní lékař, MUDr. Inocenc Kvasnička a tajemník Kniha. Když V jednom okamžiku doktor Kvasnička prohodil ke svým civilním spolustolovníkům několik slov českých, zdvihl se major Lebar, velitel doplňovacího okresu v Terezíně a pravil německy: "Pánové, já si zakazuji, aby se zde mluvilo česky, není to slušné, aby se tak dělo v řeči,  které nerozumíme, ač ovládám já více řečí než pan doktor Kvasnička".
Po projevu byli civilní členové odvodní komise jako opaření a uražený doktor Kvasnička odešel z hotelu pryč.
K tomu dodávaje (jak v interpelaci v té věci podané doslova stojí) to se stalo v hotelu u Tří lip, patřícímu okresnímu zastupitelstvu v Libochovicích, v jehož obvodu se napočetlo v r. 1900 18.923 obyvatelů, z nichž bylo pouze 57 Němců, ostatní pak Češi.
Hotel "Tří  lip" jest sídlem okresního zastupitelství, Sokola, Občanské Besedy, Politického klubu Podřipského, spolku Havlíček,  redakce časopisu Český Sever, odboru Národní Jednoty Severočeské, okresního spolku Družstva hospodářského atd.
Město Libochovice čítalo r. 1900 2146 Čechů a 25 Němců.
Do takového města a takového okresu posílá pan ministr války odvodní komisi,  jejíž přední člen ostentativně rozkáže při večeři civilním členům komise český hovor soukromý a chlubí se, že vojenští členové této komise neumí jazyka toho, ač mimo němčinu ovládají ještě více jazyků neznámých.
Prosíme, abyste se, pane poslanče, ráčil tázati pane ministra války, odpovídá-li toto jednání jeho intencím a slibům v posledním delegačním sezením prohlášeným  a jak nohou vojenští členové komise smlouvati se s vojenskými povinníky z niž sotva 1% umí německy.
Na konec podotýkáme, že jednání pana majora Lebara způsobilo kruzích obyvatelstva zdejšího takové roztrpčeni, že jest nám podepsaným zákonitým zástupcům okresu i městu třeba vynaloží ti veškeré energie a vlivu, jehož na obyvatelstvo používáme, abychom. Přiměli občanstvo k zachování klidu a k vyčkání, zdali pán ministr války panu majorovi vysvětlí, jak nerozvážně a proti zájmům říše a armády jednal.
    V Libochovicích dne 14. května 1904.
    Výbor okresního zastupitelství v Libochovicích
    Městská rada v Libochovicích
    Zasláno součastně redakci Českého severu

•  Od 25.července do 10.srpna 1904 je ve škole ubytováno vojsko, 3 bataliony s 80 důstojníky. U Duban byl vojenský tábor, ve městě bylo značně veselo, denně hrála vojenská hudba na náměstí.
• Český sever 22.4.1904: Okresní ústav pro bezplatné zprostředkování práce a služeb v Libochovicích potřebuje na přihlášená místa: 6 služek k hospodářství, 3 voláky, 2 pasáky, 3 krejčí, 2 zámečníky, 1 učedníka pekařství, 1 učedníka na strojní zámečnictví, 1 učedníka do knihařství, 1 učedníka do střižního obchodu z křesťanské rodiny, 1 chůvu od 13 – 14 let.
• Roku 1905 ustavil se v Libochovicích spolek rybářů, který existuje dodnes.
• 20.dubna 1905 zřízena „sirotčí rada“
• 24.září 1905 zřízen spolek pro potírání tuberkulózy
•  Od 1.června do 31.srpna 1905  bylo, 41 bouřek. (od jihu 16, od západu 11, od východu 3, další pak z různých směrů)
• 10.října 1905 zaveden telefon do Roudnice n.L.
• Při kázání 17.března 1905 jezuita Reyzek na stížnost libochovických žen, že jím muži nadávají „nebeské kozy“ odpověděl „Nic si z toho nedělejte, že vám říkají nebeské kozy, odpovězte jim že oni jsou pekelní kozlové a vyžeňte je až k vám polezou se svými kozlími choutkami“
• 1906 18 silných a 35 slabých bouřek, převážně ve směru od Pilátových vrat
• 1907 15 silných a 34 slabých bouřek, 15. srpna uhodilo do domku v Koštické ulici
• 17.března 1907 při misii se koná důvěrná schůze, kterou svolal děkan Oplt. Zúčastnilo se jí na 400 občanů mezi nimi i hrabě Herberstein,  který prohlásil po schůzi: Nevezmou-li mi majetek sociální demokraté, vezmou mi ho křesťanští sociálové, tak je to nakonec jedno.
• 28.října 1905 uspořádala „Místní odborová organizace Československé str. soc.demokratické“ (předseda Josef Sadílek) první debatní kroužek „Na kopečku“
•  Roku 1907 dostávají Libochovice další železniční spoj Libochovice- Jenčovice (později Vraňany).
• Správa města platy úředníků a zřízenců v roce 1908: 

                   tajemník     Bohdan Kadlec     základni služné 2000,-K,
                                                                   25% dvě pětileté přídavky.
                                                                   Byt, palivo, světlo.
                     účetní     Jindřich Schneiberk    Základní služné 1800,-K    
                                                                      25% dva pětileté přídavky.    
                                                                      450 K přebytečného.
                     Strážník     John                      služné 672 K,naturální byt,    
                                                                      na oblek a obuv 30 K
                     Strážník     Šturm                    služné 600, naturální byt,
                                                                     na oblek a obuv 30 K
                     Pěstounka        A.Knorová     90 K, Naturální byt. .
                    Ošetřovatelka     Hartychová     408 K.

• V roce 1908 mělo město možnost zakoupit sousední dům čp.49 za 30 tisíc a provést srovnání linie silnice na Záměstí, dnešní Revoluční, a rozšířit možnost obecních místností. Pro nesouhlas 1 zastupitele ( vliv skupiny velkostatku a p.Brabce) návrh neprošel a v roce 1932, kdy se tento dům prodával za 500 tisíc, obec již neměla peníze.
• 10.ledna 1908 zakoupila Městská spořitelna 29 korců a 49 čtv.sáhů pozemků na Slatinské silnici na dělnické domky. Na ulici je počítáno se 2 korcemi a 206 sáhy. Usneseno prodávat 1 sáh za 5,- K
• 1908 17 silných a 38 slabých bouřek, V červnu a v červenci často větší kroupy.
• 15.6.1908 vydává Obecní rada zákaz jízdy po silnici č.1795 (Od hřbitova kolem dnešních Zemanů ke trati - dříve pokračovala podél Leníkové louže na Záměstí - stará hradská cesta), dnes je tu asfaltová cesta, zákaz jízdy platí
• Dne l2.února 1909 podle Bienertových předloh se jedná o krajském zřízení. Má být 20 krajů, mezi nimi i kraj Slánský, němuž by se připojilo hejtmanství Libochovice.
• 28.srpna 1909 zakoupila obec pozemek mezi zastávkou Libochovice město a Sokolovnou (tzv. děkanský pozemek) na výstavbu ulice dnešní Komenského a odprodej pozemků na výstavbu domků.
•  Roku 1910 mají Libochovice 358 domů a počet obyvatel klesl na 2.280. Rozvoj města nastává roku 1912, kdy byla dána do provozu nově postavená sklárna. Nový příliv dělnictva a úřednictva podstatně zvýšil počet obyvatelstva v městě a i příjmy zdejších obchodníků a živnostníků. Tímto rokem se však aktivizuje i dělnické hnutí na Libochovicku.
  

• Dne 11.11.1910 schváleny dva lékařské obvody:

I.    ve městě Dr.V.Reinhart
II.    v Košticích

• V měsíci červnu 1911 byla zahájena  stavba sklárny firmy Feigl – Morávek a spol.
• 20.září otevřel MUDr.Čermák ve svém nově postaveném domě parní a elektrické lázně.
• Dne 10.října 1911 koupila Spořitelna 31 korcí polí po 1300K. Městská rada koupila od hraběte Herbersteina pozemek, kde byla dříve ohrada stavitele V.Pokorného. Koupený pozemek posloužil k prodloužení Kerkovy ulice k vile (?)
  
  
  
  

• Dne 31.března 1911 byl otevřen hotel Libuše v nově postaveném domě stavitele Františka Krupky.
• 14.září nejsilnější bouřka roku 1911. Přišla od Pilátových vrat, blesk zničil v parku dva topoly. 1911 11 silných a 21 slabých bouřek. Málo srážek, za rok 356 mm, průměr je 450 mm
• 1911 Otevírá tiskárnu Jaroslav Písek
• Letní čas - V noci z 30.dubna na 1.května o půlnoci o hodinu více.
• 1912 11 silných a 16 slabých bouřek, leden a únor velice tuhé mrazy
• 1913 11 silných a 61 slabých bouřek,
• 1914 7 silných a 24 slabých bouřek, leden a únor velice tuhé mrazy
• 1915 7 silných a 19 slabých bouřek,
• 1916 7 silných a 24 slabých bouřek,
• 1916 7 silných a 24 slabých bouřek,
• 1917 8 silných a 17 slabých bouřek, v únoru mrazy až 20 stupňů, nedostatek uhlí, 1.července krupobití, kroupy až velikosti hrachu.
• 1918 6 silných a 10 slabých bouřek, 11.ledna sněhová vánice s bouřkou a blesky
  

Alena Křtěnová podlehla Janě Holé.

Litoměřicko.cz 4.11.2014
Alena Křtěnová podlehla Janě Holé. Ta obhájila post starostky Libochovic
Libochovice - Napjatý souboj o post starostky Libochovic má výsledek. Jana Holá (nez. za TOP 09) porazila Alenu Křtěnovou (ČSSD). Nakonec rozhodl jeden hlas komunistického zastupitele Antonína Švihnose.
Starostkou města bude i nadále Jana Holá. Místostarostkou byla na pondělním (3.11.2014) ustavujícím zastupitelstvu zvolena Blanka Stará z Unie pro sport a zdraví. Právě toto hnutí sestavilo koalici s TOP 09 a nezávislými. Dohromady mají sedm mandátů.
Stejný počet získal blok Strany zelených a ČSSD. Obě partaje nakonec skončily v opozici, přestože Zelení ve volbách zvítězili. Nakonec Jaroslav Beneš, který získal u voleb nejvíce hlasů, nekandidoval na post starosty. O tuto funkci se pokusila Alena Křtěnová ze sociální demokracie.
O vítězství Jany Holé nakonec rozhodl Antonín Švihnos, který se nezařadil do koalice TOP 09 a nezávislí s Unií pro sport a zdraví, avšak podpořil její kandidáty.
V pětičlenné radě města kromě Holé a Staré budou: Milena Ryšavá, Jan Fictum, Miroslav Zůna.
Libochovická radnice bude mít nadále dva výbory, a to finanční a kontrolní. Předsedou byl zvolen Antonín Švihnos, jeho členy Ivana Rulfová. Předsedou finančního výboru je Jan Ryšavý, členy Ondřej Česal a Zuzana Havlíčková.

Včera a dnes – domy čp. 103, 104, 144, Náměstí svobody

S rozvojem automobilové dopravy, zvláště pak jejím strmým nárůstem těsně před rokem 1938, během okupace a hlavně po roce 1945 se i Libochovice museli podřídit tomuto trendu. Doba, kdy místními komunikacemi projížděli pomalým tempem koňské povozy byla nenávratně pryč. První co učinili Libochovice pro bezpečnost dopravy bylo vykoupení budovy a stodoly pana Brilla, zbourání a zčásti pozemku rozšíření komunikace (proti domu hrůzy- zbytek dnešní Václavovo řeznictví). Proto také vznikl po levé straně mezi Vrchlického ulicí a Zaječí uličkou takový jakoby parčík, plocha dodnes patřící městu (1755/3). Tím zmizela ostrá dvojzatáčka a celý prostor se více otevřel.

Další problém byly křižovatky „U kopečku“ a na Náměstí svobody. A právě v roce 1938, při dalším rozvoji automobilové dopravy, vznikl požadavek co nejvíce rozšířit  průjezdnost a profil hlavních silnic přes město. Je vypracována studie křižovatek  „U kopečka“ a další křižovatky v pokračování na Slatinu a Záměstí (dnešní Revoluční). Bohužel tento projekt rozšíření nebyl nikdy dopracován, což se městu mstilo až do letošního roku a zbytek (úzký profil chodníku Pivovarské ulice) bude ještě dlouho palčivý problém. V plánech uložených v archivu je dostatečně dokumentovaná práce, která byla jako náhradní vykonána místo generální opravy, a původní betonová deska silnice Riegrova – Havlíčkova na návozu zeminy. Kdyby projektanti kruhového objezdu více hledali, nemuselo dojít k více nákladům. (Dnes je v prostoru první křižovatky kruhový objezd).

Plán úpravy ulice z roku 1938

Jako poslední jsem si nechal řešení Náměstí svobody. Jak je patrno z obrázku pořízeném někdy ve třicátých letech, i tato křižovatka byla úzká a křivolaká. Protože se však pokus o rozšíření v roce 1938 nepovedl, došlo k dalšímu pokusu v roce 1946, s tím, že při rozšíření Vrchlického ulice v prostoru náměstí Svobody, by došlo ke zbourání domů čp.103, 104, 144. 

 

Původní stav

 

Současný stav (špatně parkující Felicie)

Také tento pokus však v roce 1946 rovněž nevyšel kvůli nemožnosti domy vyvlastnit. Třetí pokus, který dovedl myšlenku do konce byl v roce 1948. Tehdy po nehodě motocyklisty, kdy se vyhýbal autu požadují občané 20.11.1948 okamžité vykoupení a zbourání domů na této nebezpečné křižovatce. Další záležitostí v problému výkupu domů odstranila doba, po roce 1948 bylo vše možné. Zbourání bylo povoleno ONV Lovosice dnem 7.6.1949, a dozor nad bouráním převzal Josef Pokorný a ke zbourání došlo pomocí brigád pořádaných KSČ.

Co to bylo za domy? Původní dům nesl čp.103 a za Lounskou branou ho postavil Tomáš Hess v roce 1707, v roce 1708 přikoupil ještě sousední parcelu, (později čp.104 a 144). Tomáš Hess brzy nato zemřel, a jeho žena dům dělí a prodává jako čp.104 13.10.1746 Jakubovy Astlovy. Druhou část domu pod původním čp.103 kupuje 8.7.1746 Jan Bek. Postupnými převody se mění majitelé, až další významný zlom nastává 16.4.1805, kdy 1/2 původního domu čp.103 kupuje jako čp. 144 Jan Prokeš, pro dceru Magdalenu, provdanou za Josefa Pohořálka. Původní čp.103 zůstává v majetku matky Magdaleny Prokešové. Zase přešly dlouhé roky, až 23.12.1948 je čp.103 (tehdejší majitel od roku 1924 Vilém Šarhan v podstatě spojil opět domy 103 a 144, byl majitelem obou domů. Jeho manželka? Šarhanová Věnceslava měla v čp.103 od roku 1932 obchod se střižním zbožím) vykoupeno MNV a zbouráno, taktéž čp.104 je 23.12.1948 vykoupeno MNV za 37 380,- a zbouráno (tehdejší majitel od roku 1917 Marie a Štěpánka Füllerovi, Marie provdaná Kudláčková), a stejný úděl ten samý den nastal i pro dům čp.144. Domy čp.103 a 144 byly vykoupeny za společnou cenu 28 000,- Kč. Dnes tato čp. nesou úplně jiné domy.

Pro město Libochovice jako takové, je věčná škoda, že nedošlo k většímu rozšíření celé křižovatky na obecním pozemku 1755/4. Dnes se opět tato křižovatka stává velmi nebezpečná a to ze dvou důvodů. Jednak v těsné blízkosti jsou dva větší potravinové obchody a to bez parkoviště a nezodpovědní řidiči parkují kde se dá, vlastně kde se nedá a nesmí, v prostoru křižovatky. Přitom zákon o pozemních komunikacích říká jasně v § 27, bod 1 říká:

• Řidič nesmí zastavit a stát v nepřehledné zatáčce a v její těsné blízkosti,
• bod d: na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky a 5 m za ní.

Přitom dnes a denně vidíme, jak řidiči zastavují přesně ve středu křižovatky proti obchodu p.Kotnaurové (viz zelený Favorit na fotografii stojící uprostřed křižovatky), a druzí hned za zatáčkou před tímto obchodem. Řidiči jedoucí od Loun se pak jen nestačí divit kde se tam to auto vzalo, protijedoucí řeší problém jak se na poslední chvíli vyhnout. Myslím, že nastal čas k řešení i této křižovatky, buď po linii sankcí nebo investic.

Osobnosti Libochovic - Miller Josef

*23.února 1896 v Praze – † 13. září 1968 Ryjice

holič, hoteliér

Význačným občanem Libochovic byl v době od 1. a 2. světové války Josef Miller. Původně měl holičství ve Vackově ulici čp.45. Později se stal nájemcem výjezdní restaurace Myslivna v Poplzích a ještě později i hotelu Černý orel. Za jeho působení došlo k přístavbě dalšího patra, kde byly hostinské pokoje a hotel se tak dostal do současné podoby. Na adaptaci se finančně podílel Dr.Kadlec, advokát.

Z doby této pochází pamětní kniha s titulem: „Myslivna Poplze - Hotel Černý orel, Libochovice". Pamětní knihu dosud vlastní (vlastnila?) jeho dcera Olga Peterková.

V r.1937 vznikl za patronátu Josefa Millera proslov Mikuláše z večera u Černého orla, který složil Jaroslav Křenek a bohatě ilustroval učitel Oldřich Tošner. V knize jsou také verše Jaroslava Seiferta a Karla Tomana. Svata Kadlec 28.11.1941 napsal do pamětní knihy: „Že ve víně pravda, pravda vždycky není. Kdo přespříliš si zavdá, má sklon ke žvanění.“

V roce 1944 umožňoval ve svém hotelu Černý orel konání schůzek spolku Scéna. Velice tím riskoval, protože všechny nepovolená shromáždění a schůzky byly zakázána. Josef Miller byl nadšeným divadelním ochotníkem zdejší Scény. Byl také zakládající člen „Scény“, herec i režisér zanícený a obětavý ochotník který společně se svou manželkou vytvářel progresivní herecké postavy. Byl režisérem i klasických děl od Tyla, Jiráska, Vrchlického, Stroupežnického, ale nevyhýbal se i moderním autorům. Z jeho postav je nutno zdůraznit Alkvistu v Čapkově RUR, nebo maršála v jeho Bílé nemoci, kde podal nezapomenutelný výkon ztvárněním role diktátora spolu s K.Vyskočilem, který vystoupil v roli doktora Galena.

Přesto, že se ubránil obvinění za vlády Velkoněmecké říše, neubránil se obvinění komunistů, viz článek v Rudém právu ze dne 16.9.1948, který si do svých zápisků vystřihl pan Rublič, a doplnil pochvalnými poznámkami: Odhalení doupěte notorických karbaníků v Libochovicích se podařilo několika příslušníkům KSČ za součinnosti SNB, odhalili hráčské doupě v hotelu „Černý orel“ jehož nájemcem je J.Miller a vrchním číšníkem V.Štorek. Pracující lid Libochovic a okolí očekává, že všichni provinilí budou potrestáni a převedeni k práci pro Republiku. Za dopadení hráčů měli zásluhu K.Jakobi, B.Jerman, A.Maleček, J.Lomič. V restauraci bylo po uzavírací hodině 34 osob. Na obchod a živnost byla uvalena národní správa, hráči byli posláni do dolů, ostatní na stavbu silnice ke Křesínu.

Jako člen rady obce zajistil přestavbu radnice, prosadil rozšíření městského parku až k sokolskému stadionu, zasloužil se i o výstavbu Domova důchodců. Jako člen voleného vedení spořitelny v Libochovicích se podílel na stavbě nové budovy na náměstí. Do jubilejní ročenky tohoto ústavu 1886 - 1936 napsal článek "Škodlivost centralismu v samosprávě". Po r.1945 působil jako ředitel biografu. V domku na Kerkově nábřeží zřídil ovocnou zahradu, na kterou se přicházeli podívat zájemci z širokého okolí. Zemřel ve věku 72 let.

Osobnosti Libochovic - Kadlec Svatopluk

*19.10.1898 Libochovice, † 18.5.1971 Dobříš

Básník, překladatel z francouzštiny

Rodina Svaty Kadlece pocházela z Boskovic na Moravě, kde se narodil i jeho otec (Bohdan Kadlec), a i matka (Františka Novotná), oba z chudých domácností, oba byly z krejčovských rodin. Rodina se do Libochovic dostala na základě žádosti, kterou si podal Bohdan Kadlec do konkurzu na místo městského tajemníka. Stalo se tak dne l3.ledna 1898, kdy byl skutečně zvolen na toto místo. Původně byl jako abiturient gymnasia zaměstnán jako vychovatel, poté finanční úředník města Bystřice pod Hostýnem. Místo městského tajemníka v Libochovicích obnášelo tehdy služné 600 zlatých ročně. Co je na tom celém zajímavé, je to, že se tenkrát o toto místo ucházelo 32 žadatelů, z toho bylo 14 absolvovaných právníků. Zřejmě mu ale pomohl jeho bratr JUDr. Jan Kadlec, který v té době již působil nějaký čas v Libochovicích, protože podle kroniky města, Jan pracoval v roce 1898 ve Straně Svodomyslných v Libochovicích. Rodina bydlela v čp.48, tedy na radnici, v prvním poschodí, hned proti schodišti (dnes je v prostoru bývalého služebního bytu, pokoj + kuchyně, přední část obřadní síně, další část vznikla až přístavbou pošty – viz seriál LN Veřejné budovy). V Libochovicích také Svata absolvoval základní školu, a v roce 1926 přesídlili rodiče Sváty do Prahy.

Výpis z matriky narozených, Libochovice

Svatopluk Kadlec byl Libochovický rodák, vrstevník J. Wolkera, K. Biebla a V.Nezvala. Studoval nejprve na gymnáziu poté na průmyslové škole v Roudnici a v Praze, po maturitě ( rok 1916) byl odveden a musel ještě v tomto roce narukovat, a odjet na ruskou i albánskou frontu. Po skončení 1.světové války začal znovu studovat techniku, ale po dvou semestrech strojního inženýrství na Vysoké škole technické v Praze odešel k divadlu a jako kočovný herec projezdil celé Československo. Stalo se to po pravdě po premiéře hry „Nora“ (Henrik Johan Ibsen), kterou uvedl v Libochovicích divadelní spolek Oharka o Velikonocích roku 1920, kde hostovala  Eva Adamcová z Pražského Komorního divadla a v roli Dr.Ranka - Svatopluk Kadlec. Tak se stalo že po premiéře se Svata Kadlec se s Libochovicemi rozloučil, a nastoupil u kočovné herecké společnosti Bohdana Lachmana. Tím začala jeho poetická éra.

V roce 1927 hrál i v Národním divadle, pak v Žižkovském divadle Akropolis. Stal se i spoluzakladatelem moravské literární skupiny „21“, jejíž členy byli i pozdější spořilovští autoři (Miloš Jirko, Zdeněk Kalista, Josef Knapp). Skupina vydávala časopis Host (8. ročníků, 1921-1929)

V letech 1929-1930 žil ve Francii a po návratu se plně věnoval literární a překladatelské činnosti. Rok 1927 je pro něj zvláště významný, vydává svoji první sbírku „Svatá rodina“. Tuto sbírku sice napsal již v roce 1921 a její verše velmi připomínají prvotinám J. Wolkera. Je to dáno zřejmě tím, že vznikaly ve stejné době a stejné atmosféře poválečných let. Tato doba však ovlivnila více jeho literárních součastníků, není třeba chodit daleko z Libochovic, viz libochovický rodák Kopta. Kadlecův vývoj nevedl však ani k proletářské poezii "Těžké hodiny" – Jiří Wolker nebo "Rudých zpěvů" –S.K.Neuman, ani k poetismu, ale k útočné protiměšťácké satirické poezii, kterou vydával v Trnu pod pseudonymem A. Dur, knižně vydal ve sbírce „Sketch-Book." 

Poznámka: Trn satirický časopis studentů; vycházel v letech 1922 – 1932, který patřil mezi levicový tisk nejmladší generace (jeho zakladatelem byl protagonista avantgardy Karel Konrád). Časopis prostřednictvím anekdot, glos nebo povídek napadal zvláště maloměšťáctví a jeho přetvářku. Vedle samotného uměleckého textu zahrnoval také doprovodné kresby, které byly pro znázornění nadsázky stěžejní. Z okruhu Devětsilu v Trnu publikovali třeba E. F. Burian, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Karel Vaněk, Svatopluk Kadlec nebo Karel Teige.

Po sbírkách milostné lyriky „Černá hodinka“ a „Příliv“ vyšla z pocitů získaných za války, jeho poslední kniha „Kroky na vodě“. Roku 1944 napsal ještě veršovanou komedii „Žena nejsou housle“, inspirován historickou postavou Mikuláše Dačického z Heslova. Premiéra hry byla 21.10.1943 na Poříčí v Praze.

Pro samotného Kadlece a vlastně i pro celou jeho básnickou generaci byl obdiv k francouzské literatuře velice módní. Proto se i Svatopluk Kadlec věnoval také překladatelské práci. Překládal především díla Ch. Baudelaira (Charles Pierre Baudelaire - 9. dubna 1821 Paříž – 31. srpna 1867 Paříž byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků). Ale nejen on ale i jiní stejně zaměření básníci Kadlece lákali k překladu svých děl, například  P. Corneille (Cid) Nevyhýbal se však ani dramatickým dílům Moliérovy hry, Alberta Camuse a mnoho dalších autorů.

Wikipedie Prokletí básníci: Prokletí básníci (francouzsky les poétes maudits) je označení francouzských nekonformních básníků poslední třetiny 19. století, poprvé užité Paulem Verlainem ve stejnojmenném eseji roku 1883 (knižně 1884)

Často s nimi bývá spojena představa o užívání drog a alkoholu, zločinnosti, násilí a obecně dekadentním životním stylu spojeném s neúctou k většinové společnosti a jejím pravidlům. Hlavním znakem tohoto stylu poezie bylo hledat krásu v ošklivosti, psát i o dosud tabuizovaných tématech (příkladem je známá báseň Zdechlina Ch. Baudelaira). Za prvního prokletého básníka a jeho prototyp je obvykle považován Charles Baudelaire (1821-1867). Další, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud jsou označováni za typické příklady. Mezi prokleté básníky bývá někdy řazen i francouzský renesanční básník François Villon či praotec literárního horroru Edgar Allan Poe.

Svatopluk Kadlec zemřel 18.5.1971 v Dobříši. Na jeho pohřbu byl řečníkem Jaroslav Seifert. Jeho vzpomínka byla naplněna srdcem básníka a vřelého přátelství se Svatou.

„Za nezapomenutelné chvíle, kdy jsi mi byl mým průvodcem ve svém rodném kraji mezi drobnými sopkami Tvého a Koptova Středohoří, kdy jsme obcházeli Hanžburek, který je nemožno spustit z očí. Sledoval jsem z blízka Tvé snažení, aby cizí básník v krajině našeho jazyka se cítil jako doma….. Ten krátký čas, kterým se tu na světě opozdím, nikdy na nic nezapomenu. Vždyť přátelství – konec konců – je jedna z těch málo věcí, pro které stojí za to nést těžké břímě básníka….“

Dílo Svatopluka Kadlece:

Překlady z francouzštiny:

Baudelaire, Charles: Květy zla (Les Fleurs du mal; BB, Praha, Melantrich 1948)

Baudelaire, Charles: Víno samotářovo (VB, Praha, Československý spisovatel 1979 Camus, Albert: Cizinec (L'Étranger; R, Praha, Václav Petr 1947)

Corneille, Pierre: Cid (Le Cid; D, Praha, SNKLHU 1956)

Jammes, Francis: Od rána do večera, (Praha, Odeon 1966)

Martin Du Gard, Roger: Jean Barois (Československý spisovatel 1961)

Maurois, André: Rodinný kruh (Le Cercle de famille; R, Praha, Julius Albert 1947)

Moličre: Don Juan (Dom Juan; D, in: Don Juan / Lakomec, Praha, Odeon 1973)

Moličre: Misantrop (Le Misanthrope; D, Praha, Československý Kompas 1948)

Moličre: Škola pro ženy (École des femmes; D, Praha, Dilia 1955)

Moličre: Tartuffe (Le Tartuffe; D, Praha, Osvěta 1952)

Moličre: Zdravý nemocný (Le Malade imaginaire; D, Praha, Osvěta 1952)

Rimbaud, Jean-Arthur: Výbor (Mladá fronta 1959)

Stendhal: Lucián Leuwen (Praha, Svoboda 1951)

Stendhal: O lásce (De l'Amour; EE, Praha, Melantrich 1951)

Vlastní díla:

Svatá rodina (1927)

Sketch-book (pseudonym A. Dur 1930)

Černá hodinka (1932)

Objetí (1934)

Stručný přehled historie Libochovického hřbitova

Původní hřbitov byl kolem kostela Všech svatých, kde se až do roku 1583 pohřbívalo. Za kostelem stávala na východní straně kostnice, která byla při opravě zdi v roce 1836, když spadla východní zeď u kostela, zbořena. Původní silnice okolo kostela vedla více vlevo, až při stavbě nového mostu v roce 1938 byla rozšířena přes část bývalého hřbitova a kostelní zeď postavena více vpravo. Při stavbě kanalizace a vodovodu v roce 1962 bylo u kostela vykopáno mnoho kostí z bývalého hřbitova.
V roce 1583 byl zřízen hřbitov nad městem směrem ke Klapému s původním vchodem na východní straně.
V roce 1601 byl na hřbitově postaven kostelík zasvěcený sv.Vavřinci.
Když v roce 1740 strhnul vítr střechu nad kostnici u kostela Všech svatých, a 8. července, na sv. Kiliána v roce 1742 zasáhlo Libochovice silné krupobití, vznikl vlastně v tomto roce zárodek poutě, a to tak, že začalo chodit děkovné procesí první neděli po sv.Vavřinci z hlavního kostela Všech svatých do kostela sv. Vavřince. Je také možné, že to bylo zádušní procesí za zemřelé Sasy v roce 1742. Ze Sasů, kteří v Libochovicích byli roku 1742, velmi mnoho zemřelo na tak zvanou horkou nemoc (tyfus). Někteří jsou pochováni v Křesíně, dva v Klepým, evangelici pod Házmburkem u bývalých vinic, a sice na západní straně asi 60 vojáků, okolo Koštic více jak 100, okolo hřbitova sv. Vavřince jich leží mnoho u Božích muk podle cesty, na hřbitově byli pochováni dva. Také byli pochovávání za Radovesicemi, tam kde se dělí cesta do Chotěšova a Budyně, a potom u bývalých panských stodol.
Dne 10. května 1753 zažádal Daníček Bonaventura z třetího řádu sv.Františka, rodák ze Železného Brodu, zřízení poustevny na rohu hřbitova. Obec s touto žádostí souhlasila a 15. května ustanovila za almužníky Jana Vácslava Kožíška, Antonína Leníka a Vácslava Panše. Zřízen byl domeček a Daníček Bonaventura byl do něj uveden, když přišel z Říma, kde složil slib oblečen v kapucínské roucho. Bonaventura byl starý 22 let, původně vyučen krejčím. Od konsistoře však bylo odepřeno potvrzení, protože ohledně výživy nebyl pojištěn žádnou nadací.  Z poustevny pak v roce 1768 byla zřízena kostnice, která později byla zbořena.
V roce 1852 byl hřbitov rozšířen směrem od kaple sv.Vavřince na sever, byla zbořena původní severní zeď na této straně a zároveň s novou zdí byl postaven nový vchod, který ústil na Klapskou cestu. Původní vchod byl na starně východní.
V témže roce  byla postavena ke hřbitovu silnice za pomocí obcí Radovesice a Poplze.
V roce 1868 byla postaven byt pro hrobníka nedaleko od hřbitovních vrat a márnice v severozápadním rohu hřbitova, také byla zbořena kazatelna ve tvaru kaple která stála od roku 1756 na severní straně od kostelíka.
V roce 1872 byla postavena obcí kůlnu na pohřební vůz na hřbitově sv. Vavřince s nákladem 412 zl. 1 kr.
V roce 1873 byla zřízena na severní straně studna s pumpou.
V témže roce byl pořízen pohřební vůz.
V roce 1931 20.října se uvažuje o rozšíření hřbitova a byla přikoupena plocha vedle starého hřbitova směrem k západu, a to 130 arů.
V roce 1931 vykupuje město pozemky pro rozšíření hřbitova za 10kč za jeden sáh od:

•     Hugo a Otto Pecháček     – 21arů a 13 metrů
•     Ladislav Dytricha             -  25 arů a 66 metrů
•     Jan Černý                        -  26 arů a 89 metrů
•     Václav Pastyřík                -  33 arů a 04 metrů
•     Adolf Paneš                     -  22 arů a 47 metrů

Části pozemků, které byly pod myšlenou čarou kterou vytvářela jižní zeď hřbitova, byly pronajaty panu Františku Weinrtovi.
O zřízení a opravě obecního hřbitova se jednalo 8.března 1932. Jednalo se zároveň o zahradnicko - architektonických úpravách. Plán pro jeho založení vypracoval zahradní architekt J.Kumpán. Na stavbu bylo vypůjčeno u Okresní hospodářské záložny 100 00k. (Zemský úřad povolení této půjčky pod různými záminkami zdržoval). Plocha nové části hřbitova má 129 arů a 19 m za cenu 40000,-K. Stavbu zdi provedl Eduard Roll. Jako první byla pohřbena na novém hřbitově p.Veinertová 27.července 1932 a jako druhý shodou okolností ten, který stavbu prosadil - purkmistr Josef Vrbka 19.července 1932.  (plánek a celková situace)
Květen 1955 – vydáno stavební povolení na stavbu urnového háje, na pozemcích 685/1 a 685/2, nepostaveno, nebyly finanční prostředky, přidělená částka přesunuta na výstavbu Veřejných záchodků v čp.3
ONV Lovosice sděluje 17.1.1957 MNV, že výstavba Urnového háje byla zařazena na roky 1957 – 1960 do akce „Z“, k práci se zavázali členové Spolku přátel žehu v Libochovicích.
Listopad 1956 – probíhá místní šetření se Spolkem přátel žehu a MNV Libochovice o stavebním záměru urnového háje.
V roce 1957, 14. února Spolek přátel krematoria na své schůzi rozhodl o vybudování urnového háje v Libochovicích na druhé straně silnice směrem na sever. V roce 1957 částka peněz určená na výstavbu Urnového háje, byla spotřebována na výstavbu veřejných záchodků v Purkrabské uličce. Otevření urnového háje si však počkalo až do 14.8.1960 (zvláštní je, že to bylo při příležitosti Libochovické poutě). O zřízení Urnového háje bylo usilováno již od roku 1949, s menšími či většími úspěchy. Pouze co zůstalo až do roku 1957, bylo místo kde by měl být.
16.prosince 1956 je převzat do správy MNV hřbitov u S.Vavřince od církevní správy.  Zároveň s tím převzala vkladní knížky na jméno Krušina v hodnotě 2800,-Kčs, peníze určené na údržbu hrobu Krušinů.
Libochovice - Zhruba milion korun bylo investováno do libochovického hřbitova a jeho okolí v roce 2004/2005. Pokud město obdrží padesátiprocentní dotaci od kraje, vznikne u hřbitova parkoviště, bude opravena zeď, zrekonstruována stará márnice a prořezány stromy. (Parkoviště asi nevznikne). V roce 2004 byl k hřbitovu, vybudován chodník.

Účast ve volbách

Okrsek	Voliči v seznamu	Vydané obálky	Volební účast v %	Odevzdané obálky
1	739	372	50,34	372
2	943	359	38,07	359
3	718	328	45,68	327
4	319	161	50,47	161
5	150	85	56,67	85
Celkem	2 869	1 305	45,49	1 304

Nové zastupitelstvo vzešlé z voleb 2014

Strana zelených		5 mandátů 29,87 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Ing. Jaroslav Beneš kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 1 67let, důchodce, Libochovice	524
2.	Mgr. Barbara Bláhová kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 3 40let, učitelka ZŠ, Libochovice	417
3.	Ing. Václav Zeman kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 2 48let, zaměstnanec města, Libochovice	383
4.	Mgr. Vojtěch Stránský kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 4 33let, OSVČ, Libochovice	346
5.	Bc. Martin Douša kandidátní listina: Strana zelených pořadí na kandidátce: 5 31let, bankovní úředník, Libochovice	360

TOP 09 a nezávislí		4 mandáty 23,57 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Ing. Jana Holá kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 1 50let, starostka obce, ekonomka, Libochovice	435
2.	Mgr. Miroslav Zůna kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 9 28let, fyzioterapeut, Libochovice	348
3.	Ing. Jan Ryšavý kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 2 39let, projektant pozemkových úprav, Libochovice	334
4.	Ing. Milena Ryšavá kandidátní listina: TOP 09 a nezávislí pořadí na kandidátce: 5 39let, projektant pozemkových úprav, Libochovice	330

Unie pro sport a zdraví		3 mandáty 22,94 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Mgr. Jan Fictum kandidátní listina: Unie pro sport a zdraví pořadí na kandidátce: 5 39let, zástupce ředitele školy, Libochovice	428
2.	MUDr. Jana Bušková kandidátní listina: Unie pro sport a zdraví pořadí na kandidátce: 3 38let, lékařka, Libochovice	419
3.	Ing. Blanka Stará kandidátní listina: Unie pro sport a zdraví pořadí na kandidátce: 2 45let, ekonom, Libochovice	350

Česká strana sociálně demokratická		2 mandáty 13,72 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Ing. et Bc. Alena Křtěnová kandidátní listina: Česká strana sociálně demokratická pořadí na kandidátce: 1 53let, úředník ÚP ČR, Poplze	349
2.	Jiří Leník kandidátní listina: Česká strana sociálně demokratická pořadí na kandidátce: 2 29let, projektový manažer, Libochovice	193

Komunistická strana Čech a Moravy		1 mandát 9,89 % hlasů
pořadí	zvolený zastupitel	preferenční hlasy
1.	Antonín Švihnos kandidátní listina: Komunistická strana Čech a Moravy pořadí na kandidátce: 1 58let, živnostník, Poplze