zastávky Lovosice - Louny

Ještě zachovalé nádraží Chotěšov pod Hazmburkem

Zastávka Slatina před začátkem své úplné devastace. A přitom to kdysi byla tak pěkná zastávka, bydleli zde manželé Světimští, prodávali se zde lístky, byla tady šturcová kolej pro nakládku řepy. Za zastávkou byl rybníček, ale z něho zbyla jen smuteční vrba.

Libochovice město, pro tuto zastávka platí stále stejná písnička, devastace, devastace, devastace.....

Koštice nad Ohří, před svým koncem.

Pár pohledů na most, vodoznak pro velkou vodu

Stručný popis Kostela v Kostelci nad Ohří

Obci dominuje kostel sv. Petra a Pavla, podle kterého také dostala své jméno. Velký kostel je zajímavou dominantou v rovinaté krajině především, když k obci míříme ze směru od Budyně přes Roudníček.
Kostel je podélný, filiální, ve 14. stol. farní, v dnešní podobě je pozdně barokní z roku 1758, s rovně uzavřeným presbytářem se zaoblenými rohy. Řeka malé Ohře podemílala vršek zvaný „Frimberk“ a původní kostelík se roku 1747 zřítil, a tak došlo ke stavbě nového kostela. Budyňský děkan Leopold Lausecker požádal pražského stavitele Kiliána Duntzenhefera, jež při návštěvě Doksan přijel do Kostelce posoudit terén, aby vypracoval projekt a ten schválil majitel panství Karel Ditrichstein roku. Roku 1749 zahájil stavbu kostela na j nynějším místě. Stavba trvala 9 let a stála 13 570 zlatých, což byl přibližně roční výnos Libochovického panství. Všechny práce provedli místní čeští i pruští zedníci, kameníci, klenbaři, tesaři. Kostel vysvětil v roce 1758 Emanuel Arnošt z Valdštejna. Budova je z lámaného kamene, omítnutá, skládá se ze čtverhranné věže postavené před západní stranu, ze širší podélné lodi, a užšího kněžiště zakončeného rovnou zdí. Po jeho stranách sakristie a malá komora.
V jeho západním průčelí je čtyřboká věž, nároží lodi je široce skosené. Věž členěná lizenami, na západní straně prolomená portálem pravoúhle orámovaným, má v dolejším patře tři, v hořejším nad kostel vyčnívajícím patře čtyři okna překlenutá polooblouky. Střecha na věži je kulatě zakončená, na kostele je valbová. Barokní dubové dvéře pobité hřeby, mají pěkný klíčový štít, přítuhu a závěsy se stuhovým ornamentem.
Uvnitř jsou dvě pole  a valené pole s  lunetami a na stěnách vysoké podložené pilastry, rohy hlavní lodi jsou zešikmené a v  západní části je kruchta. Loď je 20 m dlouhá a 9,30 m široká. V závěru presbytáře je uvnitř fresková oltářní architektura s malovanými sloupy a sochami a závěsný obraz v členitém rámu.
V součastné době by tento kostel potřeboval opravu.

Zařízení:

Kněžiště je 5,20 m dlouhé a 6,70 m široké v mělkém oblouku zakončené, na stěnách pilastry členěné, je zaklenuto českou klenbou .
Hlavní oltář se sloupky a volutovými křídly je zdoben plastikami klečících andělů, barokní a pochází z první poloviny 18. století, uprostřed obraz na plátně, sv. Petr a Pavel trůnící na oblacích, navržen v 18. stol.
Dva boční oltáře s  plastikami andělů a s  obrazy v  členitých bílo-zlacených rámech s  rokajovými křídly jsou rokokové, ze třetí čtvrtiny 18.století.
Kazatelna, válcovitá s  pilastry, rokajovými řezbami a polychromovanými reliéfy v  kartuších, rokoko, ze třetí čtvrtiny 18.století.
Oltář Panny Marie proti kazatelně, rokokový s  plastikami velkých bílých andělů, v  zasklené skříni polychromovaná gotická socha Panny Marie Ochranitelky s Ježíškem  z  první poloviny 15.století. Socha Panny Marie s Ježíškem gotická, 1,45 m vysoká, řezaná ze dřeva, s obnovenou ale slušnou polychromií. Útlé tělo v boku slabě prohnuto, zlacené spodní roucho je opásáno řemenem zakončeným lilií; zeleně podšitý plášť splývá v hojných ale klidných složkách k nohám; hlava mile naivního výrazu s vysokým čelem, velkýma očima, štíhlým nosem a drobnými ústy je pokryta bílým, lemovaným závojem a korunkou; pod nimi se vlní bohaté rozpuštěné vlasy. Ježíšek je obnažený, opásaný jen šátkem, veselý, sedí matce na levici, a drží říšské jablko, kdežto jeho matka má v pravici žezlo. Pod jejím pláštěm jsou shromážděni prosebníci, v popředí klečí celé postavy, vzadu vykukují jen hlavičky; vlevo král s korunou, v brokátovém plášti, papež ve zlatém, kardinál v červeném, biskup ve fialovém rouchu, pak mnich a měšťan, na pravé straně královna v zeleném šatě s korunkou a pět žen, postavičky plny bezprostřední živosti.

Zvony:

    1.     Výška i průměr 1,03 m, kolem koruny hrající andělé a visuté akantové listy; na plášti s jedné strany nápis:
ZWON TENTO VDIELAN GEST NAKLADE WSSECH
OSAD NICH KOSTELV  S  PETRA DO KOSTELCE BLIZ
 BUDYNIE PRZYNALEZIEGICYCH, KDYZ TOHO CZA-
SV BYLI PORVCZNICY NARZYZENI K ZPRAWOWANI
PANSTWI BVDYNSKYHO PAN PVRGMlSTR A RA
DA Y WSSECKA OBEC MIESTA BVDYNIE A SMLVWE
GEST K VDlELANI SKRZ SLOWVTNEHO PANA MAR
TINA MlCHNV AVRZEDNIKA NA BVDYNI LETA
 PANIE 1589.
        Dole reliéfy čtyř evangelistů a úzký figurální vlys :

        Na druhé straně nahoře uprostřed je  jeho znak.
        Dole:

        Po stranách hlava i znak medaile zvonařovy.

    2.     Výška 0,75 m, průměr 0,78 m, ucha s pletenou ozdobou, kolem koruny nápis:  Na plášti reliéf sv. Petra.

• Na přilehlém hřbitově náhrobky z  konce 19. a počátku 20.století.

Stručná historie Kostelce nad Ohří

Kostelec nad Ohří je obec v okrese Litoměřice, na pravém břehu řeky Ohře.
Prastará osada, původní jméno není známo, dostala své jméno teprve po založení kostela kolem XI. nebo XII. století. První zmínky o obci existují po roce 1352. (Ohražený kostel s názvem  "Kastel".) Barokní filiální kostel svatého Petra a Pavla se připomíná ve 14. století jako farní a byl r. 1758 znovu zbudován. Po Bílé hoře Kostelec následně vlastnila 172 let německá šlechta, která podporovala osidlování českým obyvatelstvem. V roce 1747 došlo k podemletí břehu vršku Frimberku a kostelík se zřítil. Budyňský děkan Leopold požádal pražského stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera o vytvoření návrhu nového kostela jižněji od původního místa. V roce 1749 byla zahájena stavba po schválení majitelem panství Karlem Ditrichsteinem. Má obraz obou světců, na barokním oltáři gotickou poutní sošku Panny Marie (ze 14. století) a kazatelnu.  Roku 1386 tu byla tvrz a statek vladyky Mikuláše z Kostelce. O stáří osady svědčí nálezy hrobů. Fara zanikla po r. 1623.  Nyní ves má tvar nepravidelného půdorysu. Několik domů empírového typu z 19.století ( čp.16 se sluncovými vraty)

Zápisy ze ztracené kroniky:
Východně od Libochovic při cestě přes Radovesice do Budyně  leží při pravém břehu Malé Ohře vesnička nepravidelného půdorysu, o níž se poprvé písemné prameny zmiňují roku 1352. V okolí Myslivny v 60. letech zjištěno velké knovízské sídliště.
Původně patřil Kostelec pražským knížatům . Čeští králové ho udělovali jako léno vladykům (panošům, manům). R. 1336 byl předán Janem Lucemburským  Zbyňkovi Zajíci i s manem lením. R.1377 ho koupili Vilém a Mikuláš Zajícové od panoše Přecha, řečeného Střeka 4 lány polí, a podstoupily je tamnímu faráři pro kostel. Pan Vilém Zajíc koupil pak r. 1386 od panoše Mikuláše z Kostelce poplužní dvůr  (panský)-selský který se jmenoval kmetcí-tvrz přední jinak Parkán, 10 dvorů s polovinou vinic, a s podacím kostelním. Druhý díl drželi v roce 1386 Diviš, roku 1407 až 1411 Čéč, a v roce 1412 je připomínán panoš Jan z Kostelce ev. spolukolator fary, neboť tehdy ještě držel druhou část Kostelce. V letech 1431 - 1444 je připomínán Smil z Kostelce, který tento díl ještě vlastnil. Později patřil Kostelec již celý pánům Zajícům ( Budyňské panství)
Dřívější panošové bydleli na tvrzi Parkán, kde byl později  panský dvůr, a kde původně také tento dvůr býval. Když pak se synové o Kostelec rozdělili, byla vystavěna druhá tvrz na kopci blíže kostela, kde jsou čp. 8, 28 atd. Tato tvrz ale časem zašla, neboť ji páni Hazmburkové více nepotřebovali. Dosud se těmto místům říká  na Fumberkách (předhradí). 
Fara stávala ve stráni, kde je domek čp. 10 který patřil i se zahradou děkanství.
Původní dřevěný kostel sv. Petra a Pavla stával na tehdejším zádušním poli. Severně od nynějšího, kolem něhož byl hřbitov. Poněvadž pak Malá Ohře, tekla dříve pod samou stráni, a tuto stále sesouvala, tak že byl hřbitov i kostel ohrožen, byl postaven v  r. 1758 kostel na nynějším místě, a hřbitov byl němu přeložen, a starý hřbitov přeorán na pole. Také řeka v roce 1793 byla převedena do nynějšího koryta pod Kostelcem.
Faráři kosteleckému patřili 4 lány polí, a k tomu les Vacinov (nyní chybně zvaný Lacinov) nad Kostelcem. K tomu bral desátek z polí v Kostelci a z osady Miletice, které byly přifařeny.
Kostelecká fara  zanikla v třicetileté válce  po r. 1628, když tam kněz Václav Slanina z Budyně nechtěl jíti za faráře pro malé příjmy a zpustlost fary, a zůstával raději kaplanem v Budyni. A protože byl pak také nedostatek kněží, byla fara připojena k budyňskému děkanství. Desátek z miletických polí pak brali děkani v Budyni. Malá osada Miletice byla r. 1514 zničena povodní, a tak obyvatelé, kteří zbyly, přesídlili do Kostelce. Její pozemky si přivlastnil Jan IV. Zajíc, a tak nyní dával desátek faráři sám.

• R. 1613 bylo v Kostelci 6 statků a 7 chalup, mimo dvoru, fary a krčmy, tedy 13 usedlostí.
• R. 1654 v Rule rectifikační bylo zaznamenáno také 13 usedlých, kteří drželi 175 str. rolí, z nichž 83 strychů osetých, 85 strychů ladem ležících a 7 strychů pustých.
• R. 1715 byl rozdělen katastr na 17 osedlých, z nichž byly utvořeny 2 statky 10 chalup a krčma. Výměra všech polí obnášela t. č.219 str. 3 v. 2 mázl. Osada Lhota nad Kostelcem pak v třicetileté válce zanikla (i s pan. dvorem), přidala vrchnost ode dvora Lhotského 180 str., tak že poté celý katastr měl 399 str. 3 v. rolí. Připadlo tudíž na chalupu 23-24 strychů, na statek 69 str., a statek byl také třikráte více cenný než chalupa. Cena statku obnášela 299 ff 31 gr. 4 a čtvrt den. m., chalupy 99 ff 50 gr. 3 a tři čtvrtě den. m. a také statek třikráte tolik roboty konal, jako chalupa.
• Kolik osadníci v Kostelci odváděli platu pánům v dřívějších dobách, není známo; jenom z odhadu osady r. 1613 je vidět, že celá obec platila ročně do důchodu 30 ff t6 gr. čes., slepic 7 a pět osmin kusů, vejce a sýry. O farářích víme jen, že r. 1705 brali letního úroku ze 43 železných krav. Z těchto Úroků na jistinu uvedených platili r. 1870 do vyvazovacího fondu částku 39 zlatých 60 kro r. m.
• 1797 – Jiří Zalaba sloužil a ku svatbě své vědro piva, drůbež dostal.
• 1798 – děti Jakuba Šifaldy syn a dcera dostali ku svatebnímu veselí vepře a jedno vědro z panského pivovaru.
• Mladcům patřil každý 6 strych. Na polní práce dostali půl sudu piva, pecen chleba, denně máz mouky, hrachu, žejdlík mléka.
• R. 1854 prodala obec sousedům Stráň pod bývalým hřbitovem na dílce. Zároveň pronajala domkářům, jichž bylo t. č. 10. dílce ve Skaličkách.. Tehdy měla obec 28 domovních čísel. Dvůr měl dvě čísla, 13 a 14, pak bylo s krčmou 13 hospodářů a 10 domkářů.
• R. 1856 postavila obec na místě staré stodoly kontribučenskou sýpku, která ale tomuto účelu sloužila jen do r. 1864, kdy byly tyto sýpky zrušeny.
• R. 1857 kutal šenkýř Jan Smola uhlí, ale pro nával vody práce zanechat.
• R. 1869 založilo zastupitelstvo a starosta František Tlustý z čp 4 při cestě do Brníkova cihelnu nákladem 1326 zlatých.
• R. 1875 přiškolena obec Kostelec do Budyně. Dříve chodívaly děti od r. 1750 do Brníkova.
• R. 1888 byla postavena silnice z Kostelce do Roudníčka, a v  r. 1906 do Brníkova. Při stavbě silnice do Roudníčku překážel domek Jana Valiny. Tento se zbořil a obec postavila nový též s čp 22.
• R. 1906 byla zakoupena nová stříkačka a byl ustanoven sbor hasičů.
• U silnice z Budyně do Kostelce byla zajímavá barokní socha sedláka, dnes neexistuje. Zbytky z této sochy jsou podstavcem pro Boží muka na konci vršku Frimberka. Socha byla barokní, z pískovce, představovala sedláka se snopy, oděného dlouhým kabátem, vestou, krátkými nohavicemi a vysokými botami, v životní velikosti; postava byla zajímavá svým krojem, z 18. století. 

Pojmenování starých usedlostí:
     č. 1    grunt Marštalský,
    č. 2    grunt Holcovský,
     č. 4    grunt Doupníkovský,
    č. 5    grunt Šafránkovský,
    č. 6    chalupa Hájkovská,
    č. 11    chalupa Jana Krejcara,
     č. 12    chalupa Krčmářovská,
    č. 15    chalupa Adama Poláka,
    č. 16    chalupa Vokurkovská,
    č. 17    chalupa Černých,
    č. 18    chalupa Bradáčovská,
    č. 19    chalupa Jana Krejcara,
     č. 20    chalupa Pavla Nováka.
 Zajímavý je také poznatek o těžbě uhlí u Kostelce n.O., a to zápis protokolu od Arnošta Kaubka:

Zima 2016

Omšelý a opršelý zámek, "chlouba Libochovic"

Stručná historie Horek

Horka byla dříve osadou Levous a mají s touto společné dějiny. Němci (Sommer: Topografie) jmenují Horka "Wiesendörfel". Podle všeho vzniklo toto jméno v létech 1647-1717, kdy Horka byla "osadou zaniklou" a bylo tam pastviště. Rainer na své ilustrované mapě Čech uvádí na místě, kde byla Horka "Pagus olim" (kdysi ves). Také v Berní rule je zápis o tom, že v roce 1654 byly Horka pustá. Prvně se připomíná v r. 1415 (20.dubna), kdy ji Předbor z Ronova, seděním na Šebíně, prodal s ostatními obcemi i s hradem Vilému Zajícovi z Házmburka. Roku 1550 dal si Jan Zajíc z Hazmburka znovu zapsat do zemských desek hrádek Šebín, v tom roce již zpustlý, pak vesnice Křesín, Levousy a Horka. Roku 1565 přešly na pány z Lobkovic. V té době měly pět vesnických gruntů v ceně 710 kop grošů míš. Po Lobkovicích patřily co panství Libochovic Zikmundu Bathorimu, pak Šternberkovi. Roku 1647 byla obec Horka liduprázdná, ze statků byly rozvaliny (následky 30 leté války). Po 70 letech slavila vzkříšení za Waltera Xavera z Dietrichsteina. Bylo založeno 8 gruntů, jež byly přenechány poddaným za 100 kop míš. grošů. Název Horka (původně Horky) vystihuje geomorfologickou pozici osady. Od roku 1560 do roku 1843 mívala malá obec Horka svého rychtáře.

• Kaplička sv. Petra zanikla již po roce 1938
• Studánka na Točánku

Stručná historie Evaně

Na jihozápad od Libochovic, za řekou Ohří na vrcholu oharského zlomu leží ves Evaň. Podle Augusta Sedláčka byla původně nejspíš církevním majetkem či spíše církev s ní mohla hospodařit. Dubanská kronika však uvádí, že ves Evaň založil  Ivan Beránek, která se dříve jmenovala Ivanky podle svého zakladatele a dlouho byla v držení Dubanských.
Sedláček ovšem tuto starou historii opomíjí a uvádí jako první rok, kdy je o Evani zmínka, rok 1437. Před tímto rokem podle něj byla tato ves zastavena králem Vladislavem Pavlu Skalskému z Jenštejna. První zprávy o ní pocházejí až z roku 1437. Na sklonku 15. století ji vlastnil Jan ze Šelmberka se svými syny.
Jistě je zajímavé připomenout, že rod ze Šelmberka býval známým českým panským rodem, větví Buziců, jejíž předek Přibyslav z Křimína na počátku 14. století vystavěl u Mladé Vožice hrad Šelmberk. Z české linie tohoto rodu vynikl zmíněný Jan, který se stal nejvyšším kancléřem a nejvyšším komorníkem. Vlastnil hrady Trosky, Přerov nad Labem a Kost. Majetek v Evani byl z hlediska celého rodového majetku vskutku nepatrný a tím také nepříliš zajímavý. Navíc ležel hodně daleko od rodového sídla. Když Jan roku 1508 zemřeli, zdědili majetek jeho synové, kteří o nevelký a vzdálený majetek v Evani příliš nestáli. Už roku 1528 (1544?) se proto stal jeho novým majitelem Jan Kryštov ze Sezimova  Ústí. Jeho potomci převzali roku 1575 hospodářský dvůr a ves jako dědictví. Měli v držení více vesnic kolem Slaného a Budyně a také jich hodně rozprodali. Od roku 1597 byla Evaň majetkem člena starého saského rodu Karla Elsnice z Elsinc, který v ní postavil tvrz. Uvádí to alespoň August Sedláček s tím, že tvrz je však poprvé připomínána až roku 1623 a 1627 při pobělohorských konfiskacích. Celkem sedm členů rodu Elsniců se totiž zapletlo do stavovského povstání, v letech 1621 až 1631 bylo pokutováno a byla jim zabavena celá řada statků na Litoměřicku, Slánsku a Žatecku. V kterých místech tvrz stávala, lze dnes těžko určit, protože se žádné doklady o ní nezachovaly. Není známa ani její podoba. Nejspíš však šlo o nevelké renesanční venkovské sídlo, vybudované u hospodářského dvora, byla zbourána asi r. 1676. Roku 1619 koupila od Elsnice statek a tvrz Johanka z Hertemberka, první manželka Václava ze Šternberka, který je posléze po ní zdědil a užíval je se svou druhou manželkou Alenou z Hozlau (z české vladyckého rodu z Chebska z tvrze Hazlov) ještě roku 1626. Nakonec však o tento majetek roku 1627 přišel při pobělohorské konfiskaci a majetek byl prodán úřady prodán Marii Maximilianě ze Šternberka. Po její smrti náležel k Budyni a tedy k libochovickému panství. Nevyužívaná malá tvrz zanikla někdy v 17. století. Při silnici z Poplz do Evaně objeveny byly stopy člověka diluviálního (ohniště a pazourky)

• Na návsi stojí kaplička sv. Josefa, postavena roku 1906, obnovená roku 1930. Obdélníková do půlkruhu sklenutá, bez slohových znaků, s nikou, trojúhelníkovým štítem, v němž barokní soška sv.Antonína. Zaklenuta valeně.
• V obci stojí barokní socha zbičovaného Krista - Ecce Homo obnovená roku 1894.
• Za zmínku jistě stojí i  dnes již zaniklá tvrz Evaň, která zde stávala (prvně zmiňovaná r. 1623, zbořena r. 1676), dnes však po ní již není ani stopy.

kaplička sv. Josefa

                        Pověst o vniku jména Evaně:

VYTLOUKLI SVATÉHO IVANA:
Podle pověsti, která se vypravovala v obci Evaň, bydlel zde v jeskyni poustevník sv. Ivan. Dokud žil tajně, nebyl nikým obtěžován a vyrušován. Ale po nějaké době dověděli se o něm pohůnci této obce a častokrát za jeho nepřítomnosti zpustošili jeho příbytek. Když se Ivan navrátil, byl hrubým jednáním výrostků velmi rozrušen. Káral je za to hrubé jednání a vyhrožoval jim tresty božími.
Jednoho dne násilně vnikli do poustevníkova příbytku a odtud jej klacky vypudili. On se chtěl před nimi zachrániti útěkem do vesnice a ukryl se v řezárně, nyní čp. 7. Ale zde jej pohůnci také vyslídili a klacky zbili. I vyřkl nad touto vesnicí kletbu, že zde budou věčně nespokojeni, že budou mezi obyvatelstvem neustálé potyčky a šarvátky.
Pole této pověsti se myslí, že název obce Evaň je od jména Ivan, Tak prý se obec také prvotně nazývala. Z Ivan se říkalo Nejvaň, Ejvaň a Ivaň, až vzniklo jméno Evaň.

Na staré evaňské silnici stojí ještě jedna kaplička. I když majitelem je soukromá osoba, je hanbou Evaně, zvláště pak dříve hospodařícího JZD. Zničili co mohli, nenapravili nic.

• V roce 1845 byla vybudována stará silnice z Poplz na Evaň. 
• V roce 1936 žádá městský úřad o přeložení silnice na Evaň (stará evaňská silnice), tak aby vyhnula prudkému stoupáni 
• Zároveň se stavbou nového mostu v Libochovicích došlo i k úpravě Evaňského potoka a to je přemístěním do nového regulovaného koryta, tak, aby mohlo dojít k rozšíření okresní silnice na Evaň.

Stručná historie Černiva

Vznik jména se vysvětluje filologicky od černé půdy. (Dle Kotta je "černava" černá země.) Stará kniha Třebenická uvádí roku 1434 "Černevo", v Libochovické knize z r. 1606 čteme "Černivo". Obec má kapli Všech Svatých, a měla jednotřídní školu.
Černiv spočívá v mělké údolní nivě podsedického potoka, asi 4 km od města Libochovice. Plochá terénní sníženina se vyznačuje tmavší půdou než jsou půdy na okolních vyvýšeninách. Odtud pochází  její název. Osídlení zdejší krajiny dokumentují nálezy střepů keramických nádob z doby bronzové a nalezená podkova z počátku našeho letopočtu. Z písemných dokumentů je patrné, že obec daroval v r. 1144 Vladislav I. klášteru v Doksanech. Další písemná zmínka o obci je z r. 1307, kde se potvrzuje prodej obce klášterem v Doksanech Michalovi, rychtáři v Libochovicích. Následně se stává majetkem Zajíců z Hazmburka, Lobkoviců (1559), Zikmunda Bathoryho (1597), Štenberků (1613), Dietrichteinů (1676), a v roce 1848 se osamostatnila.
Ve struktuře obce jsou zřetelné dvě návsi: Horní, kde stojí pod mohutným, asi 300 let starým jilmem kamenný kříž z r. 1833, který nechala postavit rodina Králů po cholerové epidemii. Dolní, kde je kaple Nejsvětější trojice z druhé poloviny 19. stol.
Severně, asi půl kilometru od obce, stojí na mírném návrší, umístěna na pískovcovém sloupu, socha svatého Jana Nepomuckého - lidová práce pravděpodobně z první poloviny 19. stol.
Osobnosti : narodil se zde pan Josef Tutte, pozdější farář v kostele svaté Ludmily v Praze, arcibiskupský notář a konzistorní rada. Zemřel v roce 1956 a je pohřben na hřbitově v Chotěšově.
Památky:

•   kamenný kříž z roku 1833, který nechala postavit rodina Králů po cholerové epidemii,
•   na polní cestě asi půl km od obce socha sv. Jana Nepomuckého. Je rustikálním dílem provinčního kameníka asi z doby kolem roku 1800. Soška měří 107 cm, kamenný blok sloupku 113 cm a podstavec 107 cm.

Několik výpisků z Místopisu osady Černiva, kterou sepsal Antonín Janda na základě Gruntovní knihy a ústního podání roku 1922. Tato kniha je taktéž uložena v archivu v Lovosicích. Dle tohoto Místopisu, první kolonisté, kteří osadu založili, usadili se při potoce, zde zřídili sobě malý rybník, aby měli nejen dostatek vody pro svůj dobytek k napájení i plavení, ale též k hašení případného požáru.
Kaple Nejsvětější trojice :
 Novodobá, obdélníková s hranolovou věží v průčelí a polokruhovým závěrem. V průčelí pravoúhlý vstup. Věž členěná pilastry, s cibulovou bání, má v horní části polokruhová okna, stejně tak v bočních stěnách. Vnitřek uzavřený nikou, plochostropý. Barokně přemalovaný obraz Všech svatých.
Fotografie:

Historické

Nové:

Kaple: