Osobnosti Libochovic s výročím v červenci.

Jan Popel (starší) z Lobkowicz,

narozen 1490, zemřel v Libochovicích 14.června1569

Jinak také Jan III z Lobkowicz, Jan z Lobkowic starší, dvorský sudí, český nejvyšší sudí (1541-1554), dvorní hofmistr (1544-1569), český šlechtic, znalec historie a překladatel, manželka Anna Žehrovská z Kolowrat (+ po roce 1567);

Jan z Lobkovic starší roku 1558 získal koupí hrad Hasenburg a městečko Libochovice. První starost Jana z Lobkovic byla oprava a dostavba zámku Libochovice. Protože to byl prozíravý a vzdělaný šlechtic chtěl především jak stav zámku, tak také stav městečka Libochovic k prospěchu svého majetku nějakým způsobem pozvednout. Na jeho prosbu udělil císař Ferdinand I. městečku Libochovice výsadu, a to povýšení Libochovic na město. Z času Jana staršího z Lobkowicz zachovaly se některé památky o správě města a kostela. Tyto památky bychom ale dnes v celém svém rozsahu těžko hledali. Některé vzali za své během času, některé byly rozkradeny a některé byly zničeny při bouřce za života kronikáře Křenka. Jan nejstarší Popel z Lobkowicz zemřel ve stáří 79 let na zámku v Libochovicích dne 6. června 1569 a je pochován v kostele sv. Víta v Praze, v kapli sv.Ondřeje (Šestá kaple po pravé straně od vchodu). Na náhrobním kameni má vytesáno:

Conditur hac Janus Nestorque Bohemicus urna,

Et patriae et gentis gloria Lobkoviae

Hujus et illius columen, regnique supremus

Judex, curiae adhaec ille magister erat.

Vivus praefuerat cleroque foroque, fidelis

Consultor regno, Caesaribusque sacris. atd.

Česky: V této popelnici uložen jest Jan, Nestor český, sláva jak vlasti tak rodu Lobkowického. Tohoto i oné podpora, nejvyšším sudím pak nejvyšším hofmistrem Království Českého býval.

Za svého života zplodil osm oficielních dětí a Libochovické panství po jeho smrti zdědil syn Jiří a v jeho majetku zůstalo až do roku 1594.

Kaple sv.Ondřeje, epitaf Jana staršího Popela z Lobkowicz a nad ním nástěné malby ze života sv.Ondřeje.

Jan Jirásek

Narozen 26. 7. 1754 Libochovice – zemřel 1797 Salzburg

botanik, geolog, zoolog, lesní komisař

Dalším libochovickým rodákem byl přírodovědec, který mohl studovat díky svému nadání a kladnému přístupu ke vzdělání. Na studia poslala bystrého hocha dietrichsteinská vrchnost. Jan Jirásek studoval nejen v Praze, ale i ve Vídni, získal inženýrský diplom a stal se geologem, botanikem a zoologem. Účastnil se výzkumné expedice do Krkonoš, bádal však i na Mostecku, Chomutovsku a v Brdech. Zemřel v Salzburgu, kde se živil jako inženýr a vrchní lesní komisař, roku 1797. I přesto, že Jirásek zemřel poměrně mladý a to ve věku 43 let, tak po sobě zanechal poměrně obsáhlé dílo, jež přispělo k poznání některých částí Čech

První významná přírodovědná expedice do Krkonoš se uskutečnila již v r. 1786. Pod záštitou České společnosti nauk se jí zúčastnili geolog Jan Jirásek, botanik Tadeáš Haenke, geograf Tobiáš Gruber a zeměměřič František Gerstner.

Dílo: vědecký sborník Beobachtungen auf Reisen nach dem Riesengebirge, který vyšel roku 1791.

JAN EVANGELISTA PURKYNĚ

Narozen 17.prosince 1787  - zemřel 28. července 1869 - 145 let od úmrtí

Rodák z Libochovic, fyziolog, přírodovědec a filozof, básník, překladatel.

Psát o tomto rodákovi obsáhlejší informaci o jeho životní pouti by bylo pro každého Libochovičáka pouhé opakování toho, co již dávno ví. Přesto se sluší v měsíci červenci připomenout 145 výročí jeho úmrtí.

 Jubilejní Medaile České lékařské společnosti, „Za zásluhy“, Hlava J.E.Purkyně zleva, Aeskulapova hůl s hadem,nápis, bronz průměr 70mm. Autor Prošek Václav, Libochovice

Vzpomínka na říční lázně ze 60 let

Léto 1965 a řeka

Není chleba! (Český sever 21.6.1908)

Program kina 1968, 1969

Neckyáda v roce 1967

Padesáté výročí pondělních Po-čtení v knihovně.

Z batolete jménem Po-čtení se stál dospělák. Je evidentní, že si ani jeden duchovní otec nepředstavoval, že během šesti let jim zůstane na krku Budulínek, který si žádá stále nový přísun duševní potravy. První, tehdy ještě „čtení“, organizovala 6. října 2008 sama knihovna. Paní knihovnice Lišková chtěla knihovnu zatraktivnit a přiblížit mladým čtenářům „nočním hororovým čtením“. Aby pro ně čtení bylo zajímavější, pozvala si tehdejšího starostu ing. Jaroslava Beneše a Jaromíra Tlustého z Divadelního spolku Scéna Libochovice, aby i oni dětem četli. Ten večer se opravdu vydařil.

Původní snaha, přilákat dětské čtenáře do knihovny, se ale velice rychle pro svou přitažlivou podobu jaksi překlopila v pravidelná „Po-čtení“ (pondělní čtení) a to hlavně díky dobré organizátorské práci, propagaci. (Hlavně zásluhu na tom měla paní knihovnice Liškové a pan Jaromír Tlustý). Tak se stalo, že jak se v časové ose konala další a další Po-čtení, organizátorům se podařilo za pomoci různých grantů a dobré spolupráce s vedením Města přilákat do Po-čtení známé spisovatele, cestovatele a významné kulturní osobnosti. A tak se čtenářům a účastníkům Po-čtení podařilo poznat tyto osobnosti tak říkajíc „in natura“ a zjistit přitom, že se jedná o příjemné lidi se stejným zápalem pro svůj obor, jako my, účastníci čtení máme ke svým knihám. Zdravým jádrem pondělních počtení se stali pravidelní návštěvníci a potom hlavně „předčítatelé“. Tím, že se vcelku nenápadné veřejné čtení knížek pro své vlastní potěšení, začalo již ve svých počátcích měnit v tradici, muselo zákonitě dojít i k velkému jubileu, které nastalo 28.dubna 2014, kdy se po šesti letech konalo padesáté pravidelné Po-čtení. Do tohoto počtu však nejsou zahrnuty tak zvaná výjezdní počtení. Těch bylo za těch šest let pět, a to ve Strádonicích, v muzeu v Lounech, na Páteckém zámku, v Praze v Náprstkově muzeu a v Roudnici n.L. v cukrárně Dorletka. Zkusili jsme také jedno netradičně pojaté počtení pomocí videokonference pomocí systému Skype, ale zjistili jsme, že technika ještě není natolik dokonalá, aby uspokojila naše požadavky. Přesto se jednalo o zajímavou zkušenost, kterou by bylo vhodné využít někdy v budoucnosti. Pochopitelně, nejatraktivnější byla naše Po-čtení s…, tedy počtení s hostem. O některá byl takový zájem, že jsme se z knihovny museli přestěhovat do kulturního zařízení U tří lip. Za zajímavé hosty bych mohl jmenovat například pana plk. JUDr. Michala Dlouhého („Četnické humoresky“), Marii Imbrovou, Martina Krafla, Irenu Douskovou, Vlastimila Vondružku, RNDr. Jiřího Jiránka, Michala Viewegha, Jiřího Dědečka, Pátera Józefa Szeligu a jiné a jiné zajímavé osobnosti, cestovatele, historiky.

Foto Jiří Dědourek

Také škála tématického záběru námětů byla za těch padesát počtení velice rozmanitá, od starších autorů po současné, od mistrů dramatu k mistrům humoru, četli se ukázky světové i české literátury. Některá Po-čtení byla komponována kupříkladu jako přehlídka kresleného humoru, nebo přehlídka historických filmů z LDL s četbou z kroniky „Scény“, komponované Po-čtení s názvem Milý strýčku (Lieber Onkel) z dopisů Benedikta Roezla, Po-čtení nazvané „Filmaři v Libochovicích – libochovičtí ve filmu“ a tak by se dalo pokračovat i dále. Abych vybral některé večery, které byly zvláště zdařilé, to je nadlidský úkol, každý komponovaný večer měl svoji atmosféru a originalitu. Jako příklad bych přece jen uvedl večer pod názvem „Po-čtení z knih našeho dětství“ konané 20.12.2010, kdy předzvěst Štědrého dne byla naplněna četbou naších oblíbených pohádek z našeho dětství. A protože návštěvníci těchto večerů jsou v rozličném věku, dostalo se na pohádky dávno již zapomenuté, nebo zcela novodobé. V některých večerech i přes veškerou dobrou snahu došlo k překvapivým zvratům. Ku příkladu při Po-čtení v listopadu 2010, nazvané „Po-čtení se strachem“, kdy se četli texty hororů, nastal překvapivý obrat. Panu Dědourkovi při četbě drsné hororové povídky se podařilo zvrátit text do zcela humorné polohy a tím ten veškeré horory se jevily v jiné poloze. Dalo by se pokračovat dále, ale víte co? Přijďte mezi nás a sami se přesvědčíte.

Velice hezká je tradice „vstupenek“. Každý kdo se zúčastní těchto pondělních setkání, má možnost, nikoliv povinnost, pokud ho nějaká kniha, nebo zajímavý text zaujme, podělit se o něj s ostatními návštěvníky. Často se pak stává, že text je tak zajímavý a poutavý, že návštěvník si rád po poslechu ukázky přečte i celou knížku.

Setkání při padesátém počtení mělo velice srdečnou atmosféru. Pozdravit nás přišla paní starostka Ing. Jana Holá, která toto jubilejní padesáté Po-čtení zahájila. A nejen ona, ale i další hosté nás při této příležitosti navštívili. Jiří Dědeček, paní Imbrová, pánové Vladimír Sýkora a Jan Lakosil a virtuálně byl s námi i RNDr. Jiří Jiránek, Libochovický rodák. Ti z hostů co se nemohli zúčastnit převážně pro své pracovní zaneprázdnění, nám poslali alespoň pozdravy elektronickou cestou. Bylo milé, že ani z jeden z hostů na nás nezapomněl a návštěvu v Libochovicích si velice pochvaloval. Za všechny bych alespoň uvedl pozdrav od Pátera Józefa Szeligy:

„Milý pane Jaromíre, Jirko a ostatní účastníci Po-čtení, srdečně vás všechny zdravím!  Děkuji za pozvání, ale dnes mezi vás nemohu přijít. Můj bratr Stanislaw je knězem v Rzeszowské diecézi, jede s autobusem poutníků z Říma ze svatořečení Jana Pavla II. a já se o ně musím zrovna dnes postarat - večeře, nocleh.  Jsem velmi rád, že se v tomto hektickém světě dokážete scházet nad knihou, povídat si, sdílet společenství.  Říká se „uspěchaná doba“, nebo „je taková doba“... - ale svět je takový, jaký si ho utváříme my sami. Přeji vám, abyste v dobrém předsevzetí vytrvali a předávali tyto hodnoty dalším generacím.

V duchu s vámi P. Józef.“

Co si ještě přát? Bylo by pro nás povzbuzující, kdyby se našich pravidelných setkání zúčastnili další přátelé knížek a kultury vůbec, vždyť kulturních zážitků není u nás zase tak moc a posezení u televize se stává ubíjejícím stereotypem. Přijďte, poslouchejte, a časem uvidíte, že veřejné čtení v úzkém kruhu posluchačů vás zcela zaujme.